Twin Mirror (RECENZE) – Vzhůru do hlubin novinářovy mysli

Twin Mirror (RECENZE Xbox Series X) – Obsah článku

1. Trable novináře v malém americkém městečku
2. V Twin Mirror navštívíte myšlenkový palác a poznáte altruistické „já“ hlavního hrdiny
3. O dialogové volby není v Twin Mirror nouze, ne vždy však na nich záleží
4. Twin Mirror stín svých epizodických předchůdců překročit nedokázalo
5. Recenze Twin Mirror: závěrečné hodnocení
6. HW nároky pro Twin Mirror PC

Trable novináře v malém americkém městečku

Příběh Twin Mirror se začíná psát v momentě, kdy se bývalý investigativní novinář Sam vrací do rodného Basswoodu, aby uctil památku nedávno zesnulého nejlepšího kamaráda Nicka. Jako kdyby smrt blízké osoby nestačila, Sam není v malém městečku právě dvakrát vítán. Než ho před dvěma lety opustil, ve svém posledním článku upozornil na život ohrožující podmínky v místních dolech, v důsledku čehož byly zavřeny a drtivá většina obyvatel města tak přišla o práci.

Nebudou to ale jen nevraživí místní, kteří Samovi nedají spát. Jak se totiž později dozví, jeho přítel Nick zahynul za velmi zvláštních okolností, a tak se na vlastní pěst pustí do vyšetřování jeho úmrtí. Jelikož je zde řeč o hře od studia Dontnod, gameplay zahrnuje prozkoumávání okolí, které je doplněno o rozhovory s řadou postav.

Kvalitou zpracování a svou uvěřitelností postavy v Twin Mirror nijak nevybočují z vyššího standardu, na který jsme u her od Dontnod zvyklí. To platí i pro Sama, který má však vzhledem ke svému cynismu a mizantropii k typickým hrdinům francouzského studia dosti daleko a jeho (ne)oblíbenost tak bude mezi hráči zřejmě docela subjektivní záležitost.

Osobně mi takový typ hrdiny vůbec nepřekážel, je ale možné, že někteří si k němu budou hledat cestu déle (mnoho času na to ale mít nebudou – k tomu více v následující kapitole). Příběh je postaven na velmi slušném základě, který je vlastní thrillerům a temněji laděným adventurám. Vyprávění hrály do karet i samotné postavy a také fakt, že se příběh odehrává na kousku americké půdy zmítaném ekonomickými problémy, kde navíc každý každého zná.

V Twin Mirror navštívíte myšlenkový palác a poznáte altruistické „já“ hlavního hrdiny

Prvek, který musím na Twin Mirror vyzdvihnout a který mě bavil nejvíce, je tzv. myšlenkový palác, ve kterém si Sam může utřídit myšlenky, pospojovat nalezené indicie nebo znovu prožít klíčové vzpomínky. Sci-fi až bizarní provedení paláce se mi velmi líbí a návštěvu tohoto abstraktního zákoutí Samovy mysli jsem si užívala i díky různým zajímavým minihrám, které v průběhu děje musel hrdina pokořit, aby překonal stavy paniky nebo si předem naplánoval další postup v krizovějších situacích.

Sam během vyšetřování Nickovy smrti častokrát přichází do kontaktu s lidmi, které namísto faktů zajímají... inu, ostatní lidské bytosti, a zde přichází na scénu Samovo vnitřní dvojče – lidumil. Ten hlavnímu hrdinovi radí, jak během rozhovorů neodstrašit a neznechutit účastníky konverzace svým pesimismem a poradí mu při náročných rozhodnutích. Je ale samozřejmě na vás, jestli dáte na rady Samova lidštějšího „já“ nebo ne.

Koncept myšlenkového paláce i dvojčete, které společně přebývají v Samové hlavě, jsou tím nejlepším, co Twin Mirror nabízí. Bohužel podobně jako příběh a řada představených postav nedostanou takový prostor, jaký by si zasloužily, a to kvůli krátkému hernímu času, který nepřesáhne 6 hodin. O to větší zklamání to je, když vezmeme v úvahu, že hry z dílny Dontnod jako Life is Strange a Tell Me Why byly vydávány na epizody a celkový hrací čas se v jejich případě mohl vyšplhat i na 15 až 20 hodin.

Herní čas v posledních vydaných hrách od Dontnod má jakousi klesající tendenci a zbývá jen doufat, že v příštím titulu od francouzských vývojářů nestráví hráči ještě méně času. Hlavním důvodem, proč mám z Twin Mirror tak smíšené pocity. je kromě krátkosti příběhu také nepravidelné tempo jeho vyprávění. Zatímco první dvě hodiny hra velmi dobře budovala atmosféru a napětí, v druhé polovině jako kdyby tvůrci nezařadili 2. převodový stupeň, ale rovnou „čtyřku“. To vyústilo ve velmi rychlý sled událostí, kterým mohlo být věnováno mnohem více času.

Ten bych chtěla strávit i ve společnosti obyvatel města, díky čemuž bych mohla plně poznat jak je samotné, tak i pohnutky, které je vedou k určitému jednání. Ve výsledku je tak příběh podán spíše černo-bíle, kde jsou lidé vykreslení jako výlučně dobří nebo zlí. Byla bych ráda, kdyby nám hra nabídla důkladnější pohled například na vztah Sama s jeho křestní dcerou Joan, která je na svůj nízký věk vyspělá a tuší, že smrt jejího otce nebyla náhoda. Joan se Samem totiž tvořili dokonalý protiklad (dospělácká vs. dětská duše) a nepochybuji o tom, že by jejich pouto vývojáři dokázali vykreslit ještě lépe.

O dialogové volby není v Twin Mirror nouze, ne vždy však na nich záleží

Studio Dontnod staví své nejznámější hry na dialogových volbách, respektive jejich dopadu na mezilidské vztahy nebo události hry. Twin Mirror se také statečně drží této formulky a kromě honby za důkazy se tak Sam ocitne tváří v tvář lidem více či méně podobným jemu samému. Jak jsem již zmiňovala, v určitých chvílích se v Samové hlavě ozve jeho dvojče a navrhne vhodnou odpověď, případně se na něj můžete obrátit s prosbou o radu.

Několikrát jsem se tak musela zamyslet nad odpověďmi navrhovanými protichůdnými osobnostmi hlavního hrdiny, což jsem rozhodně vnímala jako pozitivum. Škoda jen, že hra mě v určitých momentech pevně popadla za ruku a nasměrovala tvůrci vytyčeným směrem. Samova bývalá přítelkyně Anna mu tak například zázračně začala ke konci hry důvěřovat, i když předtím ji moje dialogové volby donutily tvrdit opak.

Je však dobré, že Twin Mirror nabídne několik konců, což je jednoznačně příležitost na opakované zapnutí hry společně se sbíráním tzv. mement. Ty odhalují minulost postavy s nimi spjaté, případně její vztah se Samem. Daly mi rozhodně více než obyčejné sběratelské předměty, které většinou plní pouze estetickou funkci, navíc se mi je během prvního hraní nepodařilo najít všechny a podruhé jsem tak přezkoumávala prostředí mnohem důsledněji.

Twin Mirror stín svých epizodických předchůdců překročit nedokázalo

Co říci na závěr? Od Twin Mirror jsem prostě a jednoduše čekala víc. Novinku od francouzských vývojářů sráží na kolena především krátký herní čas, kvůli kterému jsem se nemohla v Samových myšlenkách a minulosti „hrabat“ trochu déle. Zarazilo mě také množství postav, které (společně s v druhé polovině uspěchaným tempem vyprávění) jako kdyby naznačovaly, že vývojáři měli s hrou původně jiné a větší plány, kterých se museli vzdát kvůli krátícímu se času před vydáním. Na druhé straně ale Twin Mirror nelze upřít slušné zpracování charakterů, napínavý příběh a originální prvky v podobě myšlenkového paláce či Samova dvojčete.

Tato recenze byla napsaná pro Xbox Series X verzi hry. Kopii pro recenzi poskytl distributor Cenega.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Twin Mirror: závěrečné hodnocení

Hodnocení 65 % GEM

Verdikt:

---

I v Twin Mirror najdeme kvalitní prvky vlastní studiu Dontnod. Kvůli krátkému příběhu a jeho zvláštnímu tempu se však nedokázaly představit v plné kráse. Pokud jsou ale vaším šálkem kávy příběhové adventury se špetkou detektivní práce, novince od francouzského studia můžete dát šanci.

Klady

• Návštěvy myšlenkového paláce
• Samovo vnitřní dvojče
• Autentické vykreslení postav
• Poutavý základ příběhu
• Mementa doplňující příběh

Zápory

• Krátký herní čas
• Vyprávění v určitém okamžiku nabralo příliš rychlý spád
• Na rozhodnutích hráče začne skutečně záležet až ke konci hry

Alexandra Vaníková

Hrám se věnuji od svých dvanácti let, kdy byly na vrcholu mého žebříčku strategie Cossacks, Age of Empires, legendární Mafie či taktická střílečka Brothers in Arms. Dnes mě pravděpodobně najdete vymetat lobby multiplayeru nejnovějšího Call of Duty. Z emotivní jízdy v podobě The Last of Us se nejraději vzpamatovávám u GTA V a pokud zrovna nesekám nemrtvé v nějaké zombikárně, tak se určitě pokouším objevit moji další oblíbenou hru v nepřeberné studnici indie titulů.

Twin Mirror – Dojmy z hraní

1. Dojmy z hraní detektivní adventury Twin Mirror
2. Myšlenkový palác jako hlavní nástroj detektiva
3. Detektivní adventura s nádechem thrilleru
4. V minulé epizodě jste viděli…
5. HW nároky pro Twin Mirror PC

Dojmy z hraní detektivní adventury Twin Mirror

• Dojmy z hraní: 2. 11. 2018 • Autor: Filip Němec

Twin Mirror ve svém úvodním traileru poodhalilo tajemný příběh, ale v zásadě se titul prezentoval pouze jako klasická detektivní adventura. Krátká ale velmi názorná ukázka z hraní mi však dala jasně najevo, že jde o daleko zajímavější projekt, který by mohl zaujmout nejen tajemným příběhem, ale také detektivními prvky. Ukázka samotná pak začínala v podstatě tam, kde oznamující trailer skončil. Ráno se probouzíte neschopni vzpomenout si na události předešlé noci, se zakrvácenou košilí v koupelně a palčivým pocitem, že včerejší večer neproběhl úplně podle plánu.

Jenže, co teď? Jak zjistit, co se stalo? Prozkoumávám své věci v malém hotelovém pokoji, hledám v koupelně jakékoli logické stopy vedoucí k událostem včerejší noci, ale neúspěšně. Prostě vůbec nic. V ten moment přijde na řadu tzv. mind palace, ve kterém si dané místo zrekonstruujete v hlavě, a protože jde o projekci pouze vaší představivosti, můžete prakticky do nekonečna zkoumat dané místo a přemýšlet nad tím, jak a co proběhlo.

Myšlenkový palác jako hlavní nástroj detektiva

Zde bádání probíhá tak, že vždy přijdete s určitou hypotézou a posléze se ji pokoušíte potvrdit či vyvrátit hledáním důkazů nebo zkrátka tím, že se ji v rámci experimentu pokusíte sami provést. Zní to možná až moc vědecky, ale ve výsledku jde o téměř klasickou adventurní hratelnost, jen okořeněnou tím, že se pohybujete v představách, což vám umožňuje elegantněji pracovat s vlastními myšlenkami.

Má úplně první hypotéza byla taková, že jsem opilý přišel na hotelový pokoj a okamžitě si šel lehnout, protože co jiného taky uprostřed noci v podnapilém stavu uděláte. Taková úvaha je však chybná, protože nacházím svou košili v koupelně, a tak se mezi příchodem a ulehnutím do postele muselo udát něco dalšího. Ohledáním pokoje a rekonstrukcí “místa činu” tak získávám další informace. Všimnu si například podivné díry ve zdi. Abych zjistil, co znamená, přesunu se ze své hlavy zpět do reálného světa a najdu mobilní telefon, který jsem proti zdi evidentně hodil a tím udělal onu díru.

Proč bych ale házel se svým telefonem? Možná jsem byl naštvaný, ale co mě mohlo tak vytočit? Podívám se, jestli jsem náhodou s někým netelefonoval… Asi už chápete, jak se hratelnost mise, kterou jsem si vyzkoušel, postupně odvíjela. V zásadě můžete kdykoli skočit z reálného světa do svého paláce mysli, otestovat si novou hypotézu a pak se v případě nutnosti vrátit zpět do reality a hledat další důkazy.

Detektivní adventura s nádechem thrilleru

Moje ukázka trvala maximálně patnáct minut a je evidentní, že jsem si mohl vyzkoušet jen malý výsek finálního produktu. Z toho, co jsem si zahrál, na mě působí Twin Mirror jako více méně klasická adventura s detektivními prvky, systémově podobná předchozím hrám autorů z Dontnod Entertainment jako kupříkladu Life is Strage. Autoři však o hře hovoří spíše jako o psychologickém thrilleru a já jim to rozhodně věřím.

Jednak je celá úvodní zápletka kolem zakrvácené košile více než podivná (sakra, jak já bych chtěl vědět, jak to celé pokračuje!), jednak jsem v rámci hratelné ukázky drobně okusil další, dosti psychologický aspekt hry. Tím je váš vnitřní hlas, který se vždy zhmotní ve vytříbeném proužkovaném obleku a inteligenci značícími brýlemi s kulatými obroučkami. The Double, jak mu autoři říkají, vám bude v důležitých chvílích radit co udělat a někdy vás bude možná trochu navádět. Ostatně, tak jak to podvědomí rádo dělává.

Zatím netuším, jestli je The Double nějakým projevem schizofrenie či jiné poruchy, nebo jen autoři zhmotnili mozkové pochody hlavní postavy tak, aby byly více uchopitelné. Rozhodně však jde o zajímavý prvek, který se mi líbí a těším se, jak The Double a další na první pohled nevysvětlitelné součásti Twin Mirror přetvoří klasickou adventuru v psychologický thriller.

V minulé epizodě jste viděli…

The Double se bude objevovat zejména v momentech, kdy se nabídne jedno z mnoha větvení příběhu, zatím ale nedokážu odhadovat, jak moc zásadní tyto okamžiky budou. Očekával bych spíše drobnější nuance, jež pozmění některé následující události či rozhovory a případně vyústí v mírně odlišný konec. Podobný styl zvolili autoři u Life is Strange. Jak zásadní budou příběhové volby v tomto případě ale prozatím těžko říct.

Ve šlépějích Life is Strange půjde i způsob vydávání hry. Twin Mirror totiž bude rozčleněno na tři epizody, přičemž první ponese název Lost on Arrival, který do puntíku vystihuje můj zážitek z počátku hry. Otazníků je více než odpovědí a já osobně se nemohu dočkat, až tajemství zakrvácené košile rozlousknu. Co mi naopak dělá mírné vrásky, je technické zpracování. Twin Mirror dává na první pohled najevo, že nejde o AAA produkci. Ne příliš kvalitní a snad i trochu rozmazané textury spolu se slabším dabingem významně podkopávají výsledný pocit ze hry.

Vydání Twin Mirror je naplánováno někdy na začátek roku 2019, takže mají autoři ještě čas vizuál patřičně vyšperkovat. Detektivní adventury Twin Mirror bychom si měli zahrát na obvyklé trojici platforem, tedy PC, PlayStation 4 a Xbox One.