Stín KGB padal na vědce, podniky i běžné občany

Loajalita za každou cenu

Aby celý systém fungoval, byl dozorován politicky a policejně. Instituce vedli lidé loajální politickému vedení, ale i ti se občas dostali do rozporu s politiky, například když se postavili proti rozhodnutí rady RVHP, která přidělovala jednotlivým zemím jednotlivé úkoly a která byla řízena hlavně rozhodnutím vedení Sovětského svazu. Ano, bylo možné jednat v nejlepším zájmu své vlastní země a dostat se přitom do problémů s vedením své země, protože loajalita k Sovětům byla vždy nejdůležitější. I u nás došlo k opuštění celé řady vlastních technických řešení, například československých vagónů metra ve prospěch sovětských – o podobných věcech pojednává celý seriál České televize Zašlapané projekty (2009).

A pak tu byl dozor tajné policie, která dbala na to, aby lidé tajně nepodnikali, nešmelili, nešířili podvratné myšlenky, aby pracovníci i vedení podniků dělali to, co se jim řekne – a dostat se s nimi do konfliktu byl malér. Zvláštní problém to bylo v Sovětském svazu, kde měla KGB strašlivou pověst. Tato tajná policie vznikla z revoluční Čeky a následné OGPU – a naprosto neměla problém sledovat, vyhrožovat, mučit, zavírat a klidně i vraždit.

Šikana pro neposlušné měla mnoho stupňů – počínaje tím, že jste přišli o dobrou práci, přes to že vaše děti nepustili na školy a konče tím, že vás mohli vyhodit z bytu nebo zavřít, což v Sovětském svazu mohlo znamenat i tábor na Sibiři, kam opravdu ale opravdu nikdo nechce.

Nepodáš hlášení? Trest tě nemine!

I když už KGB v 80. letech nebyla tak hrozná jako OGPU ve třicátých letech, stále budila strach a občané měli velmi dobrý důvod poslouchat její příkazy – a to i její „rady“, neformální doporučení. Pro svobodného občana je nemyslitelné, že cítil povinnost poslouchat „dobré rady“ tajných, ale v Sovětském svazu bylo opravdu nebezpečné je ignorovat. O tajné služby se opíral celý politický systém: Po Brežněvovi se stal na krátkou dobu vůdcem Sovětského svazu Jurij Andropov, který dříve šéfoval KGB a také se podílel na potlačení maďarského povstání 1956.

KGB sledovala všechny cizince na území Sovětského svazu a běžně na ně nasazovala agenty a agentky. Ve filmu Tetris (2023) vidíme postavu Saši, která se tváří jako překladatelka, ale ve skutečnosti byla nasazená na sledování Rogerse. To není překvapivé, dělo se to naprosto běžně. Když jsem se před lety bavil s bývalým vysoce postaveným důstojníkem Československé lidové armády, řekl mi, že zvlášť u vojáků a diplomatů bylo naprosto normální, že jim KGB vlastně „dohodila ženskou“, agentku KGB, která je měla za úkol doprovázet, případně i s nimi spát – a sepisovat na sledované osoby hlášení.

Šlo o snahu oddělit cizince od obyvatel Sovětského svazu a přísně kontrolovat tok informací. Když jsem se bavil s Pažitnovem, řekl mi, že i jako pouhý občan Sovětského svazu měl povinnost v případě styku s cizincem sepisovat hlášení pro KGB o tom, o čem se spolu přesně bavili. Nesplnění této oznamovací povinnosti bylo trestné.

Za nitky tahají dodnes

Moc KGB byla extrémní – a po pádu Sovětského svazu se bývalí důstojníci KGB dostali na významná místa v průmyslu, obchodu a politice, čímž směřovali moderní Rusko tam, kde je dnes. I dnes má FSB i bývalí příslušníci KGB velký vliv – a není divu, že prezidentem Ruské federace je dnes právě bývalý plukovník KGB Vladimir Putin. V jeho případě se dokonce vypráví historika, že se o práci v KGB zajímal už jako chlapec, což i lidi z KGB překvapilo.

Současné Rusko je stále pod kontrolou tajných služeb, které přes fasádu demokracie zajišťují funkci státu jako autoritářského režimu, který si řeší svoje problémy potichu mimo média, ovlivňuje a zastrašuje novináře a také politické protivníky. Situace zastrašování a vyhrožování, kterou zobrazuje film Tetris (2023), je i dnes pro občany Ruské federace realitou: Buď se podrobí příkazům – nebo budou mít problémy.

Michal Rybka

Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.