Zdraví a vše okolo něj

Příchod novorozence do domácnosti je velkou událostí, která může ovlivnit nejen vás, ale také vašeho čtyřnohého přítele. Pokud máte psa, je důležité ho na příchod nového člena rodiny správně připravit, aby společné soužití probíhalo harmonicky a bez problémů. V tomto článku se podíváme na to, jak seznámit psa s novorozencem a co očekávat po příchodu s novým členem rodiny.

Více informací v našem článku – odkaz najdete níže.

Pokud se trápíte s výcvikem svého pejska, může vám pomoci elektrický obojek. Elektronické obojky fungují na principu výbojů, které jsou pro pejska bolestivé, nikterak však neohrožují zdraví.

Obojek funguje tak, že nejprve vydá varovný zvukový signál nebo vibrace, které dají psovi šanci s nežádoucím chováním přestat, a pokud se tak nestane, následuje elektrický šok.

Nejčastějším využitím je snaha zabránit v útěcích: při překročení určité hranice se obojek aktivuje. Myšlenka spočívá ve vytvoření podmíněné reakce, kdy pes bude reagovat na výstrahu a s nežádoucím chováním přestane dříve, než bude nutné udělit šok.

Ač jsou elektrické obojky (právem) kontroverzní, při správném využití mohou být účinným nástrojem pro změnu chování.

Proč jsou elektrické obojky mezi chovateli kontroverzní? Při výcviku by měl chovatel vždy využívat pozitivní motivaci, nikoliv tresty. Proto platí: elektrický obojek by neměl být používán v situaci, kdy existuje alternativní řešení. Sáhněte po něm vždy jako po posledním nástroji, když vše ostatní selže.

Pamatujte, že problémové chování psa má často hlubší příčiny. Elektrický obojek je snadné a rychlé řešení symptomů, nikoliv pravého důvodu.

Elektrické obojky jsou v rukou nezkušených chovatelů dvousečná zbraň. Pokud se pes chová špatně například kvůli strachu, obojek by mohl strach umocnit a zhoršit. Typicky štěkání je často zapříčiněno úzkostí. A ačkoliv s obojkem štěkot eliminujete, úzkost tím nevyřešíte, ba naopak.

U elektrického obojku je zásadní, aby váš pes pochopil příčinnou souvislost mezi určitým chováním a trestem. Může se stát, že pes si trest vyloží špatně. Například si začne bolest spojovat s lidmi, určitými předměty nebo situacemi.

Rizik spojených s elektrickými obojky je řada. Jejich efektivita je přesto nesporná a často se jedná o jediné řešení. Vždy se ale prosím ujistěte, že jste vyčerpali veškeré metody založené na pozitivní motivaci.

Když přijde doba rozloučení…

Každý majitel na svém psovi jistě pozná, že se již doba jeho života pomalu chýlí ke konci a bude nutné se pomalu smířit s brzkým odchodem čtyřnohého přítele. Pokud pejsek netrpí předchozími zdravotní problémy a nastane u něho přirozený odchod například ve spánku, odpadá nám nutnost řešit složité rozhodnutí týkající se uspání psa. Jestliže je však zdravotní stav našeho psa natolik vážný a pro psa představuje každodenní utrpení, měli bychom mu po poradě s veterinářem zajistit důstojný a klidný odchod.

Kdy přistoupit k uspání psa

Poslední rozloučení s pejskem bychom neměli odkládat v situaci, když:

• Pes již nedokáže sám přijímat potravu ani vodu,
• nezvládá ovládat svoje vyprazdňování,
• samotná chůze mu činí velké potíže i bolesti,
• trpí bolestmi, které již nelze účinně tlumit,
• postihne ho nevyléčitelná nemoc zásadně ovlivňující kvalitu jeho života.

Uspání neboli eutanazii psa lze provést jak v ordinaci veterinárního lékaře, tak v domácím prostředí, které bývá pro pejska méně stresující. Pro další informace k tomuto tématu si přečtěte náš článek: Smrt psa: kdy nechat našeho přítele odejít.

Cestování se psem

Pokud máte v plánu svého čtyřnohého kamaráda vzít na dovolenou autem, pak jej před cestou vezměte na prohlídku k veterináři. Ujistěte se, že má aktuální potřebná očkování (a nezapomeňte si vzít potvrzení). Zeptejte se svého veterinárního lékaře, zda je váš pes ve fyzické kondici potřebné na cestování.

• Psa s cestováním autem seznamte s předstihem: ideálně jej vezměte na několik krátkých projížděk, aby věděl, že se nemá čeho bát.
• Aby se vašemu svěřenci neudělalo špatně, nechte ho cestovat s prázdným žaludkem. Dbejte ale na to, aby měl neomezený přístup k vodě.
• Zvažte použití bezpečnostního pásu nebo autosedačky pro psy. Zvýšíte tak nejen bezpečí vašeho čtyřnohého svěřence, ale i své.
• Nenechávejte psa jezdit s hlavou vystrčenou z okna. Při vyšších rychlostech může dojít k poranění očí, při nižších rychlostech může váš svěřenec zase zatoužit po opuštění vozidla.
• Více informací v našem článku: Cestování se psem v autě

Vlk jako domácí mazlíček?

Vlk je nádherné zvíře, a navíc velmi podobné psu. Nejednoho nadšeného pejskaře tedy napadne otázka, zda by šlo vlka ochočit. Asi ale tušíte, že je to v mnoha ohledech pošetilý nápad, nicméně teoreticky je to možné. V prvé řadě: pro chov vlka potřebujete povolení Krajské veterinární správy, je totiž řazen do skupiny zvířat vyžadujících zvláštní péči (viz vyhláška č. 451/2021 Sb.). Pokud se papírování nebojíte, přesto byste měli vědět, že vlk je příšerný domácí mazlíček. Proč?

• Vlk neprošel evolucí s člověkem, může být proto nebezpečný jak pro svého chovatele, tak pro ostatní zvířata. Řada psů má silný teritoriální pud a každý, kdo vstoupí na jejich území, toho brzy lituje. Není to ale nic oproti teritoriálnímu pudu vlka. Věřte nám, že s vlkem na zahradě už si u pošťáků neškrtnete.
• Rozhodně nečekejte, že vlk bude předvádět cirkusové kousky. Obecná ovladatelnost vlků je velmi nízká a i k získání základní poslušnosti musí chovatel vynaložit obrovské úsilí.
• Okno k socializaci vlčích štěňat je velmi krátké: pouze 19 dní. Oproti tomu psí štěně se socializuje 16 týdnů. První 4 měsíce musíte být s vlčím štěnětem téměř nepřetržitě, aby si na vás navyklo. Současně s výjimkou několika krátkých návštěv je po tuto dobu nutné držet vlčí štěně izolované od ostatních psů.
• Vlk by měl být chován ve smečce dalších vlků, jinak se u něj mohou objevit poruchy chování.
• Vlci jsou plaší a vyhýbají se očnímu kontaktu (s výjimkou svého majitele). Vlk poslechne příkaz jen od svého „člověka“, povely cizích lidí bude okázale ignorovat (a piškoty vám nepomůžou).

I ke zdánlivě přátelským vlkům je třeba přistupovat opatrně, protože vlci v zajetí mají tendenci vnímat lidi jako jiné vlky a také se k nim tak chovat. Například pohladit cizího (byť domestikovaného a přátelského) vlka po hlavě je téměř zaručená jízdenka do nemocnice. Pro vlky je totiž toto zdánlivě nevinné gesto vnímáno jako akt dominance, který si může dovolit jen vůdce smečky (ideálně majitel). To nejlepší, v co můžete při pohlazení cizího vlka doufat, je důrazné zavrčení.

Podobných případů, kdy určité nevinné chování vnímá vlk zcela odlišně, je řada. Zatímco běžný pes vám řadu věcí odpustí (ale například hlazení cizího psa po hlavě se také při prvním kontaktu nedoporučuje), u vlka žádnou toleranci k přešlapům vůči vlčí etiketě nečekejte.

Snad jste již pochopili, že vlk je sice nádherné zvíře, ale role domácího mazlíčka mu příliš nejde. Pokud vlka opravdu chcete, spíše doporučujeme nějaké psí plemeno, které má částečně „vlčí krev“. Takovým je například československý vlčák, případně sibiřský husky.

Vlk jako domácí mazlíček?

Vlk je nádherné zvíře, a navíc velmi podobné psu. Nejednoho nadšeného pejskaře tedy napadne otázka, zda by šlo vlka ochočit. Asi ale tušíte, že je to v mnoha ohledech pošetilý nápad, nicméně teoreticky je to možné. V prvé řadě: pro chov vlka potřebujete povolení Krajské veterinární správy, je totiž řazen do skupiny zvířat vyžadujících zvláštní péči (viz vyhláška č. 451/2021 Sb.). Pokud se papírování nebojíte, přesto byste měli vědět, že vlk je příšerný domácí mazlíček. Proč?

• Vlk neprošel evolucí s člověkem, může být proto nebezpečný jak pro svého chovatele, tak pro ostatní zvířata. Řada psů má silný teritoriální pud a každý, kdo vstoupí na jejich území, toho brzy lituje. Není to ale nic oproti teritoriálnímu pudu vlka. Věřte nám, že s vlkem na zahradě už si u pošťáků neškrtnete.
• Rozhodně nečekejte, že vlk bude předvádět cirkusové kousky. Obecná ovladatelnost vlků je velmi nízká a i k získání základní poslušnosti musí chovatel vynaložit obrovské úsilí.
• Okno k socializaci vlčích štěňat je velmi krátké: pouze 19 dní. Oproti tomu psí štěně se socializuje 16 týdnů. První 4 měsíce musíte být s vlčím štěnětem téměř nepřetržitě, aby si na vás navyklo. Současně s výjimkou několika krátkých návštěv je po tuto dobu nutné držet vlčí štěně izolované od ostatních psů.
• Vlk by měl být chován ve smečce dalších vlků, jinak se u něj mohou objevit poruchy chování.
• Vlci jsou plaší a vyhýbají se očnímu kontaktu (s výjimkou svého majitele). Vlk poslechne příkaz jen od svého „člověka“, povely cizích lidí bude okázale ignorovat (a piškoty vám nepomůžou).

I ke zdánlivě přátelským vlkům je třeba přistupovat opatrně, protože vlci v zajetí mají tendenci vnímat lidi jako jiné vlky a také se k nim tak chovat. Například pohladit cizího (byť domestikovaného a přátelského) vlka po hlavě je téměř zaručená jízdenka do nemocnice. Pro vlky je totiž toto zdánlivě nevinné gesto vnímáno jako akt dominance, který si může dovolit jen vůdce smečky (ideálně majitel). To nejlepší, v co můžete při pohlazení cizího vlka doufat, je důrazné zavrčení.

Podobných případů, kdy určité nevinné chování vnímá vlk zcela odlišně, je řada. Zatímco běžný pes vám řadu věcí odpustí (ale například hlazení cizího psa po hlavě se také při prvním kontaktu nedoporučuje), u vlka žádnou toleranci k přešlapům vůči vlčí etiketě nečekejte.

Snad jste již pochopili, že vlk je sice nádherné zvíře, ale role domácího mazlíčka mu příliš nejde. Pokud vlka opravdu chcete, spíše doporučujeme nějaké psí plemeno, které má částečně „vlčí krev“. Takovým je například československý vlčák, případně sibiřský husky.

Vlk jako domácí mazlíček?

Vlk je nádherné zvíře, a navíc velmi podobné psu. Nejednoho nadšeného pejskaře tedy napadne otázka, zda by šlo vlka ochočit. Asi ale tušíte, že je to v mnoha ohledech pošetilý nápad, nicméně teoreticky je to možné. V prvé řadě: pro chov vlka potřebujete povolení Krajské veterinární správy, je totiž řazen do skupiny zvířat vyžadujících zvláštní péči (viz vyhláška č. 451/2021 Sb.). Pokud se papírování nebojíte, přesto byste měli vědět, že vlk je příšerný domácí mazlíček. Proč?

• Vlk neprošel evolucí s člověkem, může být proto nebezpečný jak pro svého chovatele, tak pro ostatní zvířata. Řada psů má silný teritoriální pud a každý, kdo vstoupí na jejich území, toho brzy lituje. Není to ale nic oproti teritoriálnímu pudu vlka. Věřte nám, že s vlkem na zahradě už si u pošťáků neškrtnete.
• Rozhodně nečekejte, že vlk bude předvádět cirkusové kousky. Obecná ovladatelnost vlků je velmi nízká a i k získání základní poslušnosti musí chovatel vynaložit obrovské úsilí.
• Okno k socializaci vlčích štěňat je velmi krátké: pouze 19 dní. Oproti tomu psí štěně se socializuje 16 týdnů. První 4 měsíce musíte být s vlčím štěnětem téměř nepřetržitě, aby si na vás navyklo. Současně s výjimkou několika krátkých návštěv je po tuto dobu nutné držet vlčí štěně izolované od ostatních psů.
• Vlk by měl být chován ve smečce dalších vlků, jinak se u něj mohou objevit poruchy chování.
• Vlci jsou plaší a vyhýbají se očnímu kontaktu (s výjimkou svého majitele). Vlk poslechne příkaz jen od svého „člověka“, povely cizích lidí bude okázale ignorovat (a piškoty vám nepomůžou).

I ke zdánlivě přátelským vlkům je třeba přistupovat opatrně, protože vlci v zajetí mají tendenci vnímat lidi jako jiné vlky a také se k nim tak chovat. Například pohladit cizího (byť domestikovaného a přátelského) vlka po hlavě je téměř zaručená jízdenka do nemocnice. Pro vlky je totiž toto zdánlivě nevinné gesto vnímáno jako akt dominance, který si může dovolit jen vůdce smečky (ideálně majitel). To nejlepší, v co můžete při pohlazení cizího vlka doufat, je důrazné zavrčení.

Podobných případů, kdy určité nevinné chování vnímá vlk zcela odlišně, je řada. Zatímco běžný pes vám řadu věcí odpustí (ale například hlazení cizího psa po hlavě se také při prvním kontaktu nedoporučuje), u vlka žádnou toleranci k přešlapům vůči vlčí etiketě nečekejte.

Snad jste již pochopili, že vlk je sice nádherné zvíře, ale role domácího mazlíčka mu příliš nejde. Pokud vlka opravdu chcete, spíše doporučujeme nějaké psí plemeno, které má částečně „vlčí krev“. Takovým je například československý vlčák, případně sibiřský husky.