Valhalla (RECENZE) – Ragnarök přichází, chystejte se do boje

Obsah recenze Valhalla

1. Naostřete meče, Valhalla otevírá svá vrátka
2. Desková hra Valhalla – Pravidla
3. Chytlavá hratelnost s několika problémy
4. Recenze Valhalla: závěrečné hodnocení

Naostřete meče, Valhalla otevírá svá vrátka

• Recenze: 20. 12. 2019 • Autor: Jakub Němec

V dnešní době patří severská mytologie mezi nejoblíbenější zdroj inspirace nejen ve světě počítačových her (např. God of War), ale také v literatuře, filmech a deskovkách, o něž v dnešní recenzi půjde především. Polský autor stolní hry Valhalla, Łukasz Woźniak (King & Assassins, 7 Days of Westerplatte), se totiž u germánských a nordických pověstí inspiroval víc než dost, přičemž se zaměřil na nejepičtější chvilku vikingských legend – Ragnarök. Už od začátku partie víte, že lidstvo směřuje k záhubě, ale to přece není důvod k panice, protože válečníci z drakkarů vítají smrt s otevřenou náručí, jen musí přijít během bitvy.

Co byste to byli za jarla, tedy náčelníka kmene, abyste ženám a mužům svého kmene zamezili hrdinsky padnout ranou nepřítele, což jim přinese věčnou spásu po boku vládce bohů Ódina, s nímž budou hodovat v síních Valhally. Základní premisa stolní hry tedy předurčuje její průběh, takže během přibližně hodinových partií budete neustále útočit na své soupeře a zároveň se bránit jejich výpadům, přičemž vaší největší snahou bude vítězit a nechat umírat své věrné bojovníky. Čím více vám jich na bojišti padne, tím větší šanci máte na vítězství.

Valhalla tedy patří k vysoce konfliktním deskovým hrám, v nichž svou roli hraje taktické a krizové myšlení odvozené od hodu kostkami. Ty jsou totiž jediným způsobem, jak můžete aktivovat své válečníky. Po překrytí potřebných symbolů z kostek se jeden či více šťastlivců zúčastní šarvátky a dostanou tak příležitost ukázat svou statečnost (a zemřít). Své udatné spolubojovníky můžete podpořit unikátními vlastnostmi, vytvářením komb aktivací vhodných válečníků a využíváním akčních karet, jež dokáží významně zamávat výsledkem bitvy. Jak sami odtušíte, pravidla nejsou nijak složitá, ale nabídnou vám pocit závěrečného, epického a nemilosrdného konfliktu mezi vikingskými kmeny.

Desková hra Valhalla – Pravidla

Již od prvního nahlédnutí do manuálu vám bude jasné, že ve Valhalle se nešetří krvavými šrámy a smrt společně s valkýrami bude vašim bojovníkům stále v patách. Na začátku každé partie musíte nejdříve rozhodnout, zda se pustíte do základní verze hry, či si ji okořeníte některým ze sedmi přítomných rozšíření. Poté promícháte všechny potřebné karty, rozdáte hráčské desky a přidělíte rodové štíty. Poté se každému přítomnému u stolu náhodně přiřadí trojice jarlů. Z nich si hráči vyberou svého vyvoleného a ten pak určí základní taktiku v nadcházejícím klání. Po úpravě počtu karet na základě účastníků posledního boje Vikingů a přidělení startovních válečníků už nic nebrání započetí partie.

Ta probíhá v kolech, přičemž se v pravidelných rotacích dostávají na řadu hráči, kteří mají k dispozici čtyři základní akce – vyložit jakéhokoliv válečníka z ruky, vyložit dva bojovníky s celkovou silou 3, přibrat dvě karty a jednu z nich si vybrat nebo se pustit do boje. Postupem času zjistíte, že se nevyplatí zaplácat si všechna čtyři místa pouze silnými mlátičkami se silou 6+. Ti se totiž špatně aktivují. Naopak je výhodné mít ve svých řadách také lučištníky, štítonošky nebo ledové obry. Jakmile jste se svou družinou spokojeni, můžete vyzvat některého z ostatních jarlů na souboj.

Bitva probíhá relativně svižně, protože nejdříve hází kostkami útočník a na základě padlých symbolů se bude snažit vyzbrojit co největší počet svých věrných vazalů. Kdykoliv může kostky přehodit, musí ovšem pamatovat na to, že s každým dalším pokusem musí odložit jednu kostku stranou, čímž se jeho možnosti rapidně tenčí. Naštěstí může svůj výpad podpořit akčními kartami přinášejícími zajímavé bonusy, stejně jako vlastnostmi svého jarla. Fáze obrany probíhá téměř identicky. Nakonec se srovnají síly na obou stranách a určí se vítěz. Pokud vavříny slávy sebral útočník, musí všechny aktivované bojovníky poslat do Valhally (získá tak vítězné body, ale oslabí své řady), zatímco vítězný obránce může své aktivované válečníky poslat na onen svět, ale může se rozhodnout pro jejich ponechání.

Takto se jednotliví hráči střídají, dokud některý z nich neprohraje čtyři bitvy, čímž ztratí všechny své štíty, nebo dokud se nedoberou karty, jež mizí raketovým tempem, protože po základní akci si každý hráč na tahu dvě přibírá. Jednu z nich si ponechá a druhou odhodí, čímž ukončí svůj tah. Vlastní zkušenost ukázala, že vítězství v partii nemá nikdo jisté, protože boje se neustále přelévají z jedné strany na druhou. Závěrečné sčítání bodů tak nepostrádá potřebnou dávku napětí a hranice mezi ziskem primariátu nebo propadnutím do pole poražených je velmi tenká. Více se o pravidlech dočtete v oficiálním manuálu ke hře přístupném například z tohoto odkazu.

Chytlavá hratelnost s několika problémy

Kdybych měl Valhallu hodnotit pouze z pozice velmi aktivního a agresivního hráče, jak se v partiích během Ragnaröku profiluju, tak budu veskrze pozitivní, protože mě baví konfliktní charakter průběhu hry. Když najdete partu přátel, kteří s vámi budou zápolit s bezhlavým nadšením okořeněným pouze malou porcí taktických prodlev, budete se bavit stejně dobře jako já. Problém nastává ve chvíli, kdy se někdo rozhodne vést partii přehnaně defenzivním přístupem, nebo když narazíte na vychcánky (na soupeře bez vyložených karet nelze útočit), kteří dokáží tuto kostkově karetní rubačku všem okolo znechutit.

Jako problém se může jevit také smůla v namíchání jarlů, z nichž se vám žádný nemusí hodit, zatímco soupeři dostanou do rukou hrdiny schopné pomlátit vaše druhy sami bez pomoci. Mě baví překonávat tyto překážky a hledat cestičky, jak jim znepříjemnit jejich relativně snadnou cestu k vítězství, ale určitě se najdou deskovkáři, jež nezdar hned v počátcích okamžitě rozladí. A to raději nemluvím o momentech, kdy vám nebudou přát kostky, zatímco protihráčům padne, nač si vzpomenou. Zkrátka Valhalla není nic pro prudké povahy, které se nedokáží vyrovnat s tím, že některým ze soupeřů jsou bohové více nakloněni.

Naštěstí se tvůrcům podařilo vybalancovat základní hru pomocí rozšiřujících modulů, jež nedostatkům obrušují hrany. Mé oblíbené rozšíření je Lokiho pomsta přinášející bonusy poraženým – jsou mnohdy lepší než ty, co obdrží vítěz. Také speciální vlastnosti valkýr a trpaslíků dokáží rozmetat pečlivě vypracovanou taktiku ze základní hry. Když se do bitvy zapojí Thor nebo Týr, tak je také veselo, protože přítomnost bohů zamotá hlavu i těm největším veteránům. Dalším významným plusem je temně laděná grafická stránka, která mi učarovala od prvopočátku. Výrazně špinavý styl sedí k severskému konci světa jako ulitý. Povedlo se také zpracovat symboliku, jež přejde do krve velmi rychle, a všechny nesrovnalosti během chvilky vyřešíte díky kvalitnímu českému překladu, o který se postaral místní distributor REXhry. Valhalla mi zkrátka přináší radost, i když v ní často prohrávám, což je podle mě ta nejlepší vizitka.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Valhalla: závěrečné hodnocení

Valhalla

Deskové hry

Valhalla je karetní mlátička založená na umisťování kostek, která vyniká svižnou a vysoce konfliktní hratelností, snadnými pravidly, velkým počtem modulů rozšiřujících základní hru, módem pro jednoho hráče a atmosféricky ušpiněnou grafikou. Potěší především větší skupiny přátel, kteří se pustí do nelítostného boje o zisk výsady stát se posledním králem před Ragnarökem. Rozvážnější stratégové by se raději měli poohlédnout jinde, protože zde hraje velkou roli náhoda, která by jim nemusela padnout do noty.

Klady

• Svižná hratelnost
• Propojení atmosféry hry s jejími mechanikami
• Snadná pravidla a intuitivní symbolika
• Hráči jsou neustále ve střehu
• Dobře vyřešené souboje
• Velké množství rozšíření
• Grafické zpracování

Zápory

• Pro některé hráče obrovská porce náhody
• Klíčové losování jarla může rozhodnout celou partii
• Opatrní soupeři mohou zkazit hru ostatním

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.