Doom VFR (RECENZE) – virtuální peklo na dosah ruky

Co všechno se v recenzi Doom VFR dozvíte?

1. Co je a co není Doom VFR
2. S Dualshockem i Move ovladači chybu neuděláte
3. Aim ovladač – nejlepší způsob hraní Doom VFR?
4. Líbivé virtuální peklíčko
5. Recenze Doom VFR: závěrečné hodnocení

Co je a co není Doom VFR

Zatímco Doom pro Nintendo Switch je pouze portem hry z roku 2016, Doom VFR je téměř novým titulem. Množství nového obsahu je však ovlivněno tím, že někteří tvůrci virtuální realitě stále nevěří a nechtějí příliš riskovat cenné zdroje. Hra je tak do jisté míry směsicí lokací a zbraní z rebootu vydaného roku 2016, z nichž je posléze poskládána nová kostra hry, už ale s unikátním příběhem. Druhou veličinou je po obsahu také herní doba, která taktéž koresponduje s tím, že autoři přistoupili ke hře spíše jako k experimentu, na jehož základě zhodnotí perspektivu FPS žánru ve virtuální realitě. Doom VFR totiž dohrajete za zhruba tři hodiny, na druhou stranu je mimo jiné i toto zohledněno v prodejní ceně.

Ve hře tak navštívíte lokace z původní hry z roku 2016 – je příjemné podívat se na známá místa z trochu jiné příběhové perspektivy, přesto si však lze postěžovat nad recyklací již známého obsahu. Samotný příběh je zcela unikátní, avšak v porovnání s původní hrou podstatně méně zajímavý. Zatímco Doom je o záchraně vesmírné stanice, na kterou se hrne démonická invaze, a vaším úkolem není nic menšího než ji zastavit a dost možná tak zachránit celé lidstvo, Doom VFR se soustředí na malý, individuální příběh jednoho z dělníků vesmírné stanice UAC na Marsu. 

Ten za nešťastných událostí zahyne, má ale kliku – jeho vědomí je převedeno do kybernetického těla a vy se tak stáváte prakticky jedinou nadějí na záchranu stanice UAC, která je již zaplavena démonickou invazí. Vaše úkoly jsou podstatně přízemnějšího rázu a spíše než „projdi portálem do pekla a zastav invazi démonů“ dostáváte jako cíle své mise najít kupříkladu hasicí přístroj a uhasit požár. V případě klasického titulu by slabší příběh byl jistě značným záporem, nicméně jsem díky zážitku z virtuální reality příběh Doom VFR vlastně vůbec nevnímal. Doom byl vždy o akční hratelnosti, která díky VR zpracování dostává zcela nový a neopakovatelný rozměr.

S Dualshockem i Move ovladači chybu neuděláte

Výsledný zážitek z hraní do značné míry ovlivňuje způsob, jakým budete Doom VFR ovládat. Žádný ze způsobů bych nerad označil za vyloženě nejlepší či naopak nejhorší, přesto jsou rozdíly značné a doporučuji (pokud máte kdispozici více periferií) vyzkoušet všechny dostupné možnosti. Rychlá a dynamická akce vybízí k tomu, že nejlepší volbou může být klasický Dualshock, který vám dovolí díky dvojici analogových páček se plynule a pohodlně pohybovat, stejně jako v každé jiné akční střílečce hrané z pohledu první osoby. 

Pokud však máte s VR hraním zkušenosti, jistě vás napadne, že klasické pohybování v 3D prostoru nemusí všem dělat úplně dobře. Slabší žaludky jistě ocení možnost pohybovat se po úrovních pomocí jednoduchého teleportu, kdy si zmáčknutím levého triggeru určíte, kam se máte přesunout. Přestože na papíře působí takový způsob pohybu nevhodně, ve výsledku se tak dá Doom VFR hrát vcelku pohodlně a co je nejdůležitější, značně tak oddálíte kinetózu – nebo se jí dokonce zcela vyhnete. 

Třetím způsobem pohybu jsou jakési úskoky, které taktéž naleznete v jiných VR hrách, kdy se trhaně pohybujete po malých krůčcích, čímž zachováváte určitou kontinuitu pohybu, ale zároveň se taktéž bráníte proti efektu známému také jako „motion sickness“. Tento trhaný pohyb i šikovný teleport jsou způsoby pohybu, jež lze provádět jak pomocí klasického Dualshocku, tak i s dvojicí Move ovladačů. Pohybové ovladače však zážitek z hraní posunují zcela jiným směrem.

Zatímco v případě klasického ovladače oceníte především dvojici analogů dovolujících klasický plynulý pohyb a rozhlížení, Move ovladače kvůli absenci analogových páček takový luxus nenabídnou – na druhou stranu ale míření se zbraněmi probíhá právě díky pohybovým senzorům v ovladačích, takže míříte tím nejrealističtějším způsobem, a sice pohybem vašich rukou tak jako ve skutečnosti.

Je třeba se tak rozhodnout, jestli je pro vás podstatnější realističtější způsob míření, který Doom VFR dodává zcela nový rozměr, nebo výsostná výhoda analogových páček na Dualshocku, jež dovolí plynulý pohyb. Pokud se vám z virtuální reality dělá špatně, rozhodně doporučuji sáhnout po Move ovladačích, které více podpoří VR podstatu zážitku, naopak Dualshock je schopen snoubit do sebe vtahující atmosféru virtuální reality spolu s klasickou akční hratelnosti, jež je pro Doom charakteristická.

Aim ovladač – nejlepší způsob hraní Doom VFR?

Že vám z toho jde hlava kolem a nevíte, jaký způsob ovládání zvolit? Následující odstavec vám rozhodování možná usnadní. Pokud jste totiž majitelem Aim ovladače, který je novinkou na poli PS VR periférií, máme tu dost možná jasného vítěze naší pomyslné soutěže o nejlepší způsob ovládání Doom VFR. Ovladač Aim totiž kombinuje výše zmíněné výhody a eliminuje nevýhody, jinak řečeno nabízí luxus, jenž přináší dvojice analogových páček a stejně tak intuitivní a zábavné míření Move ovladačů. 

I pokud vám ale začíná bublat v žaludku při prvním prudkém pohybu, Aim ovladač může být stále volbou číslo jedna, protože taktéž obsahuje nečekaně praktický teleport. Jedinou nevýhodou je strnulost druhé ruky, která zamrzí například u házení granátů. Při hraní s Move ovladači i Dualshockem totiž máte ve hře k dispozici dvojici virtuálních rukou, přičemž pravá většinou třímá zbraň a levou házíte granáty. S Aim ovladačem ovládáte pouze jednu (Aim ovladač je „obouruční“ periférií, kterou držíte jako velkou pušku) a třeba házení granátů probíhá tak, že zamíříte zbraní na cíl a zmáčknete tlačítko pro hod. Nutno dodat, že tento proces chce trošku cviku. S Move ovladačem je házení granátů podstatně zábavnější.

Je to však malá daň za jinak skvělý herní zážitek. Pokud vlastníte více periferií, rozhodně doporučuji vyzkoušet všechny a poté se rozhodnout, s čím Doom VFR budete hrát. Hra nabízí rychlý, ale kvalitní tutoriál, takže se rozhodně nemusíte bát složitého ovládání. Vše je velmi intuitivní a především zábavné a každý ze způsobů ovládání má své klady i zápory.

Líbivé virtuální peklíčko

Doom VFR rozhodně patří k tomu nejhezčímu, co si lze na PS VR zahrát. Rozdíly ve vizuálním zpracování však nejsou tak velké jako u klasických her. Autoři jsou v případě her pro virtuální realitu značně omezeni HW výbavou samotných brýlí, kde je limitujícím faktorem především dvojice displejů. Můžete udělat textury jakkoli krásné, věnovat se detailům a efektům, ale výsledný zážitek bude vždy degradován tím, že rozlišení displejů není tak vysoké, jak by se slušelo. Především v tmavších scénách uvidíte i samotnou mřížku, a dokonce i jednotlivé pixely. 

Z logiky věci tak nemůžete srovnávat Doom z roku 2016 a Doom VFR. Přesto je potěšující, že si virtuální Doom zachoval charakteristicky rudý démonský nádech a celková stylizace přechodem do VR rozhodně neutrpěla. Naopak virtuální zážitek, jenž je pro sérii zcela novým prvkem, charakteristickou Doom hratelnost zajímavým způsobem obohacuje a vytváří tak něco zcela nového, a především nečekaně kvalitního. 

Doom VFR je rozhodně povedeným VR titulem, který oproti jiným hrám pro virtuální realitu, jež mnohdy připomínají spíše technologická dema, nabízí komplexní a kvalitní herní zážitek. Pokud hledáte skvělou akční zábavu z pohledu první osoby, Doom VFR lze rozhodně doporučit. Jeho kvalitám může v současnosti konkurovat snad jen Resident Evil 7. Fanoušci Dooma i nováčci budou rozhodně spokojeni.

Recenze Doom VFR: závěrečné hodnocení

Hodnocení 80% GEM

Hlavní parametry: Hratelnost

90%

Audiovizuální zpracování

85%

Znovuhratelnost

50%

Klady

• Podpora tří způsobů ovládání
• Charakteristická Doom hratelnost
• Velmi dobré vizuální zpracování
• Ústupky pro hráče trpící kinetózou

Zápory

• Krátká herní doba
• Slabší příběh

Filip Němec

Hry byly mým nejlepším přítelem i milenkou již od dětství. O hrách jsem začal psát už na střední škole, čímž jsem vysedávání u herních strojů ospravedlňoval nejdříve před rodiči i přítelkyní a nyní před manželkou. V minulosti jsem ve formě textu i herních pořadů přispíval pro magazíny jako Games.cz, Eurogamer.cz či Zing.cz. V Alza Magazínu a GEMu mám na starosti herní konzole všeho druhu, videoobsah a z her pak zejména závody. V osobní rovině jsem navíc hlavním strůjcem vyostřených diskusí mezi konzolisty a PC Master Race, do které jsem se nenápadně také přidal, přestože moje herní srdce bije zejména pro pohodlné gaučové hraní.