Insurgency: Sandstorm (RECENZE) – povedená FPS z Blízkého východu

Obsah recenze Insurgency: Sandstorm (PC)

1. V Insurgency: Sandstorm se střetne zaostalý odboj s dobře vyzbrojenou agenturou
2. Vozidla citelně mění známý koncept
3. Vizuál je hlavním kamenem úrazu Insurgency: Sandstorm
4. Tahle FPS není pro masy
5. Recenze Insurgency: Sandstorm: závěrečné hodnocení
6. HW nároky pro Insurgency: Sandstorm PC

V Insurgency: Sandstorm se střetne zaostalý odboj s dobře vyzbrojenou agenturou

• Recenze: 14. 12. 2018 • Autor: Ondřej Zeman

Před začátkem každé akce vám Insurgency: Sandstorm umožní navolit si jednu z herních tříd, jejichž spektrum je definováno režimem, který aktuálně hrajete. Ve většině případů je vám nabídnuta role průzkumníka, řadového střelce, demoličního specialisty, odstřelovače, kulometčíka, poradce a samozřejmě velitele. Z prezentovaných specializací jsem byl asi nejvíce zaujat velícím důstojníkem, jehož úkolem není jen starost o životy jeho mužů, ale také užívání extrémně efektivních útoků, skrze něž je schopen do pole přivolat vrtulník, raketovou baráž či těžké ostřelování vybraných pozic. Počet zástupců specializací je jasně určen. Bez limitace jsou jen klasičtí vojáci bez zaměření, jichž může být v poli na rozdíl od ostrostřelců či telefonistů neomezené množství, což považujeme za plus.

Všechny herní třídy disponují unikátní výstrojí a zbraněmi, jež nejsou na začátku žádným způsobem upraveny. Každého specialistu si budete moci ihned, jak se vám dostane do rukou, vybavit vybraným primárním kanónem a některou z mnoha nabízených pistolí. Oba nástroje smrti půjde po zvolení nadále modifikovat skrze limitované množství výbavových bodíků, s jejichž pomocí si můžete vylepšit nejen vaše hračky, ale také za ně zakoupit zbroj, dodatečné zásobníky, raketomet nebo různé typy granátů. Investovat obdržené bodíky je nutné velmi obezřetně, protože když to přeženete se zdokonaleními hlavní pušky či nakoupíte zbytečně moc dodatečných předmětů, může se vám stát, že vám nezbude dost na skutečně nezbytnou výzbroj nebo upgrade, bez něhož se neobejdete.

Jednotlivé typy výstroje neodlišili tvůrci jen pro herní třídy, ale též pro znesvářené frakce, které se od sebe liší především díky různě navrženým výbavám, se kterými specialisté operují. Odstřelovači zastupující soukromou agenturu disponují například čistokrevnou odstřelovačkou M24 a bojovou puškou MK14, jež je technologicky hodně vyspělá. Ostrostřelci z řad odboje mají naopak k dispozici oblíbený, leč dosti zastaralý Mosin-Nagant a Dragunov, se kterým ruská armáda operuje už také minimálně padesát let. Celková rozdílnost obou stran dosti realisticky prezentuje poměry na Blízkém východě, kde proti sobě skutečně bojují dvě organizace se zcela jinak situovanými nástroji smrti, jež nejenže jinak vypadají, ale mají také specifické statistiky a též se trošku jiným způsobem chovají.

Velmi realistické chování zbraní je jedním z primárních tahounů Insurgency: Sandstorm, jehož předchůdce byl maximálním vyladěním tohoto aspektu doslova pověstný. Puška při stabilnější střelbě kope jako splašená mula, takže je vždy nutné zaujmout pevnou pozici, pálit dávkami a při palbě na vyšší vzdálenosti nastřelovat, protože ze slabších zbraní projektil uletí bez ztráty rychlosti jen určitý počet metrů. Obsah zásobníku vám tu není ukázán, což v praxi znamená, že pokud se nechcete znenadání octnout bez munice, musíte si hlídat počet nábojů, jež máte ještě po ruce. Přebití vám vždy zabere několik sekund, v boji je tím pádem lepší občas namísto znovunabytí uchopit záložní pistoli a s její pomocí rozstřílet oponenta, který tu zbyl po vaší salvě z primárního kanónu.

Vozidla citelně mění známý koncept

Jelikož tvůrci z New World Interactive převzali většinu zbraní ze svého předchozího díla, jejich balanci není třeba v Insurgency: Sandstorm zpochybňovat. Hodně celkovou hratelnost ovlivňují speciální síly a nově přidaná vozidla, jež jsou určena především pro útočící tým, jemuž by měla pomoci zdolat minimálně první linii překážek. Ta totiž bývá oponentem bráněna lépe než ostatní pozice, protože u ní začínají všichni jeho muži ochotní za udržení bodu klidně položit své životy. Relativně slušně dokáží opevněná strategická stanoviště pročistit i speciální schopnosti velitele, jejich použití je však omezené, takže je dobré vždy si pořádně rozmyslet, kdy je použít, abyste je zbytečně nevyplýtvali na pár osamocených pěšáků, či dobře schovaného jedince hrajícího si na vícehlavou jednotku.

V současnosti nabízené mapy jsou natolik rozsáhlé a spletité, že se v nich jedinec bez orientačních bodů relativně snadno ztratí. Zvídavým hráčům však nabízí prostor pro různé taktické manévry, s jejichž pomocí jsou schopni naplánovat přepad či vpadnout protivníkovi do zad a plně rozprášit jeho síly. V rámci výraznosti se i přes jejich obstojný a hlavně detailní návrh jedná o hůře zapamatovatelné lokace, jež vám po několika hodinách začnou splývat do jediného bojiště prezentujícího všechna města a vesnice, jež se nachází na Blízkém východě. Snad nám tvůrci v následujících třech letech, během nichž by měli Insurgency: Sandstorm obohatit o nový obsah, přinesou neokoukaná bitevní pole, která budou mít jiskru a odliší se od aktuálně prezentované škály.

Stejně jako v případě zbraní, i v rámci režimů se vývojáři rozhodli držet fungujících konceptů, které se hráčům líbily už u jejich předchozího díla. Těšit se můžete na klasický Rush (Push), Skirmish, kompetitivní zápasy a Firefight, kde můžete nepřítele buď eliminovat nebo zabrat všechny jeho kontrolní body. S nabízenými herními módy jsem byl relativně spokojen, kompletu bych vytkl snad jen neviditelné ohraničení map znemožňující v zónách nezahrnutých do bojiště používat palné zbraně, což považuji za nesmysl, protože díky tomu není plně využit potenciál jednotlivých lokací. Snad je tvůrci časem nahradí něčím přijatelnějším, čím nebudou muže v poli tolik omezovat.

Osobně znám řadu lidí, kteří své dovednosti neradi poměřují se stejně zdatnými či lepšími protivníky. Této skupině Insurgency: Sandstorm nabídne kooperaci, v níž mají možnost spolu s ostatními hráči bojovat s armádou vedenou umělou inteligencí, která moc rozumu bohužel nepobrala. Hlavním cílem v tomto režimu je vždy obsazení strategických bodů, jež brání jednotky AI. Přítomna je tu vedle módu pro skupiny nakonec také lokální hra zacílená na typy, které nemají rády společnost. V offline režimu si máte možnost zabojovat proti nepřátelům z kooperace, schopným zvítězit jen díky tomu, že vás mnohonásobně přečíslují. Naštěstí jim nebudete muset čelit sami, k dispozici vám bude dán tým tvořený společníky se stejně pomalým myšlením, jakým jsou obdařeni vaši oponenti.

Vizuál je hlavním kamenem úrazu Insurgency: Sandstorm

Ještě před pár měsíci by optimalizace Insurgency: Sandstorm patřila mezi hlavní důvody, kvůli nimž bych vám nákup tohoto kousku nedoporučil. Unreal Engine 4 bohužel nepatří mezi nenáročné herní pohony, o čemž se po odstartování uzavřené bety nepřesvědčili jen tvůrci, ale také hráči. Kvůli jeho vyšší náročnosti a špatně kontrolované spotřebě nabízeného výkonu trpěli propady FPS a nestabilitou, která nemá dle mého mínění u takovéto hry co pohledávat. Reálně se nelze mnoho divit tomu, že vývojáře hlasitě kritizovali, což nakonec New World Interactive přinutilo k odložení data vydání jejich dílka o několik týdnů.

Odložení vydání hry jistě nebylo pro New World Interactive vůbec snadné, nakonec se jim však tento krok dle mého názoru vyplatil, protože v průběhu minulých měsíců za pomoci komunity svůj projekt doladili natolik, že jej lze i přes přítomnost menších bugů považovat za hotové dílo. Rozhodně udělali lépe než Bethesda, která čelila podobnému problému, nakonec se ho ale rozhodla ignorovat, za což byl Fallout 76 vytrestán negativními hodnoceními. Insurgency: Sandstorm je v tomto ohledu pravým opakem nového projektu autorů Skyrimu, takže se v něm můžete těšit na stabilní fps a absenci pádů hry.

Pokud bych měl Insurgency: Sandstorm vedle podivně jednající umělé inteligence něco vytknout, zřejmě by to byly bugy a horší grafická stránka – ta patří mezi největší slabiny této jinak velmi povedené FPS. I když celek v rámci vizuálu nevypadá nikterak světoborně, nemohu vývojářům upřít smysl pro detail, se kterým navrhli jednotlivé struktury a mapy, na nichž jde vidět, že byly tvořeny s láskou, již svému projektu v současnosti věnuje jen málokdo. Snad se v příštím díle konečně dočkáme nové fasády, díky níž už nebudeme muset déle kritizovat hry od New World Interactive kvůli jejich nevzhlednosti, jež bývá jedinou vadou na kráse, jíž trpí.

Tahle FPS není pro masy

Herní vývojáři už řadu let produkují dva typy FPS s jasně definovanou cílovou skupinou. Pro rychlejší hráče bažící po nespoutané akci, futuristických technologiích a středně vysoké náročnosti je tu masově orientovaný Battlefield V a Call of Duty: Black Ops IIII. Rozvážnější jedinci s taktickým smýšlením, jejichž prioritou je realistická hratelnost a určitá úroveň nepřístupnosti, mají o něco méně vyhledávanou ARMU 3 a staré dobré Insurgency. Insurgency: Sandstorm se překvapivě podobně jako jeho předchůdce řadí mezi dílka, jež jsou schopna nabídnout osobitý koncept, třídní specializace, vyšší obtížnost a relativně rozsáhlé spektrum propracovaných map. Přítomna je tu naneštěstí též tupá AI, bugy a zastaralý vizuální kabátec, který by už chtělo vyměnit za něco více akceptovatelného.

Už z našich dojmů bylo nejednomu čtenáři jistě jasné, že Insurgency: Sandstorm není titulem, se kterým by se New World Interactive snažilo oslovit masy, či nezkušené zelenáče. Finální verze této FPS je orientována na herní veterány a milovníky realistické hratelnosti, pro něž je nepřístupnost spolu s vyšší náročností primárním lákadlem. Ručky pryč by od tohoto kousku měli dát zpočátku zmínění nováčci a obdivovatelé středně obtížných stříleček pro nenáročné hráče.

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi.

Recenze Insurgency: Sandstorm: závěrečné hodnocení

Hodnocení 76 % GEM

Hlavní parametry: Hratelnost

80 %

 Audiovizuální zpracování

65 %

 Znovuhratelnost

85 %

Klady

• Slušná škála map
• Propracovaný systém střelby
• Rozsáhlé spektrum zbraní, které nemusíte otevírat
• Unikátní výstroj pro každou z frakcí

Zápory

• Horší grafická stránka
• Diskutabilní úroveň AI
• Bugy

Ondřej Zeman

Mé jméno je Ondřej Zeman. Herní žurnalistice se věnuji už více než sedm let, během nichž jsem měl možnost vypracovat se z herního blogera na plnohodnotného žurnalistu na serveru Zing.cz, ze kterého jsem po čase odešel na Alza Magazín. I když jsem hrdým vlastníkem konzole Nintendo Switch, mou největší vášní je hraní na PC, kde jsem měl možnost zrecenzovat už více než dvě stovky různě kvalitních titulů. Slabost mám primárně pro tahová RPG, indie projekty, propracované FPS a komplexní strategie.

Insurgency: Sandstorm – Dojmy z hraní

1. V Insurgency: Sandstormse se opět střetnou dvě kultury
2. Na bojišti na vás samozřejmě čekají i vám rovní oponenti
3. Technická stránka by mohla být v Insurgency: Sandstorm vyladěnější
4. Insurgency: Sandstorm je FPS s jasným zacílením
5. HW nároky pro Insurgency: Sandstorm PC

V Insurgency: Sandstorm se se opět střetnou dvě kultury

• Dojmy z hraní: 12. 8. 2018 • Autor: Ondřej Zeman

Hned v úvodu přede mě byla postavena startovní obrazovka umožňující upravit si svého bojovníka u obou herních stran. Zástupci soukromých vojenských organizací mi nabídli především různé typy maskování, jejich konkurenti z odboje naopak disponovali spíše hlavovým vybavením a unikátním kusem oblečení zakrývajícím jejich hruď. Celkově bylo spektrum kosmetických úprav u každé z frakcí skutečně rozsáhlé, takže jsem si mohl vytvořit svého vojáka přesně dle mého vkusu. Časem by mělo být přidáno také menu, skrze nějž si nastavíte specifickou bojovou výstroj u každé herní třídy a zjednodušíte si tak vstup na bojiště – to po vás totiž vyloženě vyžaduje definici povolání, za které se vrhnete do bitvy.

Po vytvoření herního avatara jsem se vydal do víru akce. Své dovednosti jsem nejprve chtěl otestovat, a tak jsem si navolil kooperační režim, v jehož rámci jsem se postavil s partou spoluhráčů armádě řízené umělou inteligencí, která s námi neměla žádné slitování. Hlavním cílem boje proti AI bylo vždy zabrání určitého zásadního strategického bodu, po jehož obsazení se padlí členové skupiny mohli znovu podívat na bojiště. Pokud v poli nezbyl žádný přeživší, akce automaticky skončila nezdarem pro útočící jednotku. Prostor, ve kterém se bojovalo, představoval koridor s jasně definovanými hranicemi, po jejichž překročení vám bylo znemožněno na nepřítele pálit, což se mi popravdě moc nelíbilo, protože patřím mezi fanoušky alternativních cest.

Umělá inteligence v Insurgency: Sandstorm rozhodně nepatří mezi velké myslitele, jejím hlavním trumfem jsou různé formy podvodů a přesila, s níž se musí hráči vypořádat na své cestě ke kontrolnímu bodu. Abych byl upřímný, trošku se obávám toho, že se vývojářům nepodaří armádu AI dostatečně vyladit, čímž komunitu rozdělí na dvě skupiny. Jedna část si bude hraní proti neživým oponentům užívat a ta druhá jej bude kvůli přílišné náročnosti a podivně přesně střílejícím protivníkům proklínat, protože ji nebudou schopni za žádných okolností překonat. Popravdě doufám v to, že časem budou přidány různé typy obtížností zpřístupňujících tento režim zelenáčům i veteránům, kteří touží po pořádné výzvě, jež jim jiná díla nenabízí.

Na bojišti na vás samozřejmě čekají i vám rovní oponenti

Protivníci kontrolovaní AI nebudu představovat jediné soupeře, s nimiž se budete moci v Insurgency: Sandstorm střetnout.  Přítomno je tu totiž také klasické PvP nabízející režimy Skirmish, Push a také Firefight, v jehož rámci se proti sobě na malém prostoru vrhnou dvě po zuby ozbrojené skupiny s cílem eliminace konkurenčních jednotek a zabrání zásadního strategického bodu. Zápas vyhrává stejně jako v bitvách proti umělé inteligenci parta, jejíž zástupcům se podaří přečkat až do konce, což tu není vůbec snadné.

Náročnost tohoto titulu není rozhodně malá, tvůrci se totiž snažili o to, aby se hráči při hraní cítili jako na skutečném bojišti, kde vás i za tu sebemenší chybu většinou nečeká nic menšího než smrt. Zbraně při palbě kladou odpor, správným směrem vypálené projektily zabíjejí na jednu ránu a postavy reagují velmi aktivně na nastalé situace, jež ovlivňují je samotné nebo jejich spolubojovníky, čímž dělají z bitevního pole prostor pulzující životem. Hodně zajímavým prvkem umocňujícím realističnost je kupříkladu otvírání dveří, s nimiž lze zacházet různými způsoby, či ovládání aut, jež je už v betě relativně slušně vyladěno.

Každá ze stran má k dispozici několik unikátně vybavených tříd disponujících specifickou výbavou, kterou je možné různě formovat, takže jste si ve finále schopni vytvořit unikátní set pro všechna povolání. Osobně jsem si po čase nejvíce oblíbil ostrostřelce vyzbrojeného odstřelovací puškou dle mého výběru, pistolí a nožem, s jehož pomocí se mi nejednou podařilo eliminovat nepřipraveného protivníka, který ze svého úkrytu odstřeloval mé bratry ve zbrani.

Technická stránka by mohla být v Insurgency: Sandstorm vyladěnější

Už po spuštění vám grafika Insurgency: Sandstorm jasně napoví, že se nejedná o žádný AAA titul. Vizuální stránka tohoto díla sice oku nabízí mírně nadprůměrnou podívanou, za níž se vývojáři rozhodně nemusí stydět. Nejedná se však o nic, co by vám vyrazilo dech či vzbudilo nebývalé sympatie, prostě a jednoduše je to titul pro hráče, kterým nejde ani tak o vzhled jako o hratelnost, jež je tu velmi specifická.

Optimalizace se tvůrcům bohužel zrovna dvakrát nevyvedla. Přestože komplet nevypadá nějak zvlášť vábně, setkal jsem se při hraní s citlivými propady snímků, které značně narušovaly celkový zážitek z hraní. Vzhledem k tomu, jaký mám stroj, jsem byl nestabilním fps velmi nepříjemně překvapen, čekal jsem totiž, že bude hra po předchozích testech více odladěna. Pofidérní stav Insurgency: Sandstorm je v současnosti samozřejmě možné částečně ospravedlnit nálepkou Beta, upřímně však doufám, že ve finální verzi pošlape tento kousek lépe než nyní. 

Insurgency: Sandstorm je FPS s jasným zacílením

Většina aktuálních FPS je plná futuristických technologií, regenerace a řady dalších zbytečností, bez nichž bychom se vcelku snadno dokázali obejít. Beta Insurgency: Sandstorm nám dala k dispozici staromilskou střílečku, jejíž tvůrci se snaží porazit konkurenci především za pomoci vysoké náročnosti a určité snahy o realistickou hratelnost, skrze níž tento kousek cílí především na fandy původní hry (ti budou z tohoto kousku nadšeni). Osobně jsem měl při hraní problémy jen s občas zlobící optimalizací, dlouhým načítáním a mírně podvádějící umělou inteligenci. Oba nedostatky do vydání plné verze, k němuž dojde už osmnáctého září, snad autoři zcela eliminují.

Přestože nepatřím mezi velké fandy realisticky laděných FPS, hraní Insurgency: Sandstorm jsem si vskutku užil, což je také jedním z důvodů, proč jsem se nakonec rozhodl jeho předobjednávku doporučit milovníkům žánru hledajících tento typ her. Zavrhnout by ho měli primárně fanoušci sérií Call of Duty a Battlefield, kteří by si jeho hraní kvůli vyšší náročnosti zřejmě moc nevychutnali.

Tyto dojmy z hraní byly napsány pro PC verzi.