Journey to the Savage Planet (RECENZE) – Humorná satira na vesmírnou kolonizaci

Obsah recenze Journey to the Savage Planet (PS4 Pro)

1. Journey to the Savage Planet pobaví satirou na vesmírné cestování
2. Samopaly stranou, nejdřív musíme katalogizovat faunu i flóru
3. Zážitek z hraní kazí rozdíly v obtížnosti i hratelnosti
4. Zábavná kooperace bez přidané hodnoty
5. Journey to the Savage Planet není hra pro každého
6. Recenze Journey to the Savage Planet: závěrečné hodnocení
7. HW nároky pro Journey to the Savage Planet PC

Journey to the Savage Planet pobaví satirou na vesmírné cestování

• Recenze: 27. 1. 2020 • Autor: Filip Němec

Znáte film Interstellar? V podobné situaci se totiž nachází lidstvo ve hře Journey to the Savage Planet. Zemi pustoší extrémní výkyvy počasí, které znemožňují pěstování plodin, a pobyt na přímém slunci je omezen asi na 30 sekund, jinak je z vaší pokožky černý škvarek. Jedinou nadějí pro přežití lidstva je tak osídlení cizích planet a zde vstupujete na scénu vy – odvážný dobrodruh vyslaný do vesmíru firmou Kindred Aerospace. Ta je mimochodem čtvrtou nejlepší mezihvězdnou dopravní službou ve vesmíru, ale brzy zjistíte, že nejde o žádnou velkou výhru.

Pokud stále držíte v hlavě film Interstellar, děláte dobře, dejte si však stranou všechnu serióznost, realizmus a celkově velmi vážnou až depresivní notu. Journey to the Savage Planet je totiž satira na podobné žánry, připomínající třeba Fallout, byť v daleko barevnějším provedení. Jasně, lidstvo je nejspíš v háji a vy zemřete na cizí planetě úplně sám, ale tak co, bude to aspoň prča! Podobně jako zmíněná série Fallout i Journey to the Savage Planet je postavené na zvláštním humoru o nevyhnutelné zkáze lidstva, vyzdvihování kapitalizmu, bez něhož by tohle všechno nebylo možné, a samozřejmě o spoustě srandiček, jako jsou třeba reklamy na mobilní hru MOBAMOBAMOBAMOBILE VR17, kterou tamní kritici oceňují zejména za neuvěřitelné množství mikrotransakcí.

Samopaly stranou, nejdřív musíme katalogizovat faunu i flóru

Na začátku hry se ocitáte na neznámé planetě, která by měla být osídlena výhradně původní faunou a florou. Vaším úkolem nebude ihned celou planetu zkonfiskovat a nárokovat si její vlastnictví ve jménu lidstva, v roli vesmírného kartografa budete muset nejdříve identifikovat všechny živočichy a rostliny a data odeslat zpět na Zemi, kde vyhodnotí vhodnost planety pro její osídlení. Skutečně tak budete prozkoumávat každou píď nového světa, kde pomocí skeneru identifikujete neznámé formy života. Občas se na vás sice naštve nějaká kytka nebo podivné vesmírné kuře, ale nic, co byste nezvládli.

Ačkoli je svět Journey to the Savage Planet nečekaně rozlehlý a otevřený, neviditelné hranice bude tvořit z počátku chybějící výbava, jejíž absence vám nedovolí podívat se do dalších částí. Postupně si ale vyrobíte primitivní pistolku, futuristický vystřelovací hák pro překonávání větších překážek či stabilizátor pro manipulaci s plody rostlin, jež mohou explodovat nebo třeba vytvářet elektrické výboje.

Mírným zklamáním je v rámci příběhové kampaně až nečekaně malá volnost. Dostanete sice do rukou otevřený a relativně bohatý svět, který je zábavné objevovat, protože obsahuje velké množství tajemství a vedlejších aktivit, ale pokud budete chtít sledovat především příběh, hra vás bude vodit za ručičku a neustále posílat z místa na místo. Opravdová volnost tak přichází až s dohráním příběhu, což se stane zhruba po 8 hodinách. To už budete moci opravdu svobodně zkoumat každou píď planety AR-Y 26.

Zážitek z hraní kazí rozdíly v obtížnosti i hratelnosti

V prvních několika hodinách je hra velmi zábavná. Interakce s novými formami života rozhodně nenudí, navíc stále objevujete nová zákoutí lišící se jak vizuálně, tak i způsoby, jakými se po nich pohybujete. Rychle však narazíte na některé nedostatky. Předně hra nemá žádnou mapu, podle níž byste se mohli orientovat, což je v případě doslova objevitelské hry s otevřeným světem podle mě velká škoda. K dispozici máte klasickou navigační lištu v horní části obrazovky, ta je ale jen slabou náhradou. Nejspíše k tomu mají autoři svůj důvod, ale mě při hraní klasická mapa zkrátka hodně chyběla, už jen třeba kvůli označování zajímavých míst, kam bych se chtěl později vrátit.

Po pár hodinách také začnete pochybovat, o čem hra vlastně je. Hodně mě bavilo prozkoumávání světa, kde z pistolky vystřelíte opravdu jen výjimečně a úvodní část bych označil skoro až za pacifistickou (přestože chcete-li, můžete pálit na vše, co se hýbe). Řešíte spíše prostorové puzzly a hádanky, hledáte tajné vchody a sbíráte suroviny pro výrobu nástrojů na 3D tiskárně. Pak ale přijdou na řadu souboje s bossy.

Ty jsou naopak velmi těžké a za roztomilými sytými barvami veselého světa se rázem skrývá skoro až soulsovská hratelnost, kdy se musíte systémem pokus – omyl naučit chování soupeře, správně ho predikovat a ještě mít dostatek umu a trefovat jeho slabá místa. První dva až tři bossové ještě jdou zvládnout, nicméně jsem přesvědčen, že s aktuálním nastavením obtížnosti (nezle zvolit jinou) je ten závěrečný při hře solo (hra nabízí i kooperaci pro dva hráče) prakticky nezdolný. V určitém bodě tak začnete přemýšlet, pro koho hra vlastně je. Zatímco většinová část nabízející průzkum nového světa a seznamování se s jeho fungováním je určena klidně mladším či méně zkušeným hráčům, souboje s bossy jsou těžkou výzvou vyžadující kompletní ovládnutí herních principů a rychlé reflexy.

Zábavná kooperace bez přidané hodnoty

Journey to the Savage Planet jsem nakonec samozřejmě dohrál a závěrečného bosse pokořil, ale až v kooperativním módu. Při hraní s kamarádem bylo naopak skolení závěrečného protivníka poměrně jednoduché, protože hra nijak neupravuje obtížnost při hře ve dvou. Nepošle na vás více nepřátel nebo soupeřům nepřidá životy navíc. Takže zatímco boss vysílal všechny útoky na mého parťáka, já jsem s ledovým klidem likvidoval jeho svítivá slabá místa, což je mimochodem taktika platící na všechny hlavní protivníky.

Autoři přitom kooperaci popisují pouze jako doplněk, dokonce zmiňují, že hra ve dvou není nijak extrémně odlišná. Pokud by nám hru prezentovali jako dobrodružství pro dva, které lze v případě volby hrát i v jednom hráči, ještě bych dokázal pochopit propastný rozdíl v obtížnosti. To stejné zažíváme v Destiny 2, kde kampaň lze projít i v jednom hráči, ale je to opravdu hodně těžké (a vlastně i nezábavné). V tomto případě je však hra prezentována jako klasické singleplayer dobrodružství s bonusem ve formě kooperace pro dva hráče. Ve finále je tak bohužel Journey to the Savage Planet hrou, jež je v jednom hráči zábavná do momentu než narazíte na bosse… a ve dvou zase v těchto okamžicích až nečekaně lehká, protože dvoučlennému týmu se obtížnost nijak nepřizpůsobí.

Půjdu tedy proti slovům autorů a doporučím vám hrát Journey to the Savage Planet pouze ve dvou. Prozkoumávání světa lze opravdu absolvovat o samotě, ale jakmile přijde na souboje, budete v úzkých. Koneckonců ono to objevování cizí planety je ve dvou stejně přeci jen zábavnější, přestože na vás nečíhají žádná nebezpečí vyžadující úzkou spolupráci. Jistě ale chápete, že hře zkrátka nelze prominout nevyváženou hratelnost, kde kontrast mezi vcelku mírumilovným objevováním světa a nekompromisními souboji s bossy upřímně moc nechápu. Pokud jste se tedy rozhodli, že si Journey to the Savage Planet zahrajete ve dvou, vaše nadšení zmírním informací, že společně dosažený pokrok se uloží pouze hostiteli hry, druhému hráči už však nikoli. Tomu zůstanou alespoň společně získané trofeje a achievementy.

Journey to the Savage Planet není hra pro každého

Pokud dám ale stranou nekonzistenci v hratelnosti, respektive nevyváženou obtížnost (snadný průzkum versus velmi obtížné souboje), při hraní jsem se jinak dobře bavil. Journey to the Savage Planet si nehraje na nic převratného, nevymýšlí nové mechaniky a šikovně spojuje prvky, které hráče baví. Snad nejsympatičtější na hře je to, že po dohrání příběhu je stále co objevovat. Sběratelské choutky se tu totiž mísí se zvědavostí, mnohá tajemství planety totiž zůstanou utajena i po ukončení hlavní linky příběhu a jejich hledání je opravdu zábavné.

Vzhledem k ceně zhruba 750 Kč nemám žádné výhrady k množství obsahu či délce hry. K výše zmíněným chybám si ale připočtěte několik problémů, jež jsou možná způsobeny menšími zkušenosti autorů. Typhoon Studios totiž vzniklo teprve v roce 2017, i když mezi vývojáři je mnoho zkušených přeběhlíků třeba z Ubisoftu. Překvapila mě například nemožnost zapauzovat hru, a to i v případě, že hrajete sami a offline (nejednou jsem za to zaplatil životem). Před těžkými souboji či obtížnými pasážemi pak chybí checkpointy či ruční uložení pozice. Mnohokrát jsem za to autory proklel, protože jsem kvůli opakování jedné části musel přeskákat velkou část mapy asi 15x po sobě.

V prvních hodinách hraní jsem měl pocit, že Journey to the Savage Planet je titul jako stvořený pro pozvolný začátek roku. Klidná, ale zábavná hratelnost s humorným světem, však skrývá hned několik neduhů, které bolí o dost méně, pokud hrajete v kooperaci. Rozhodně nejde o špatný titul, pečlivě si ale odpovězte na to, co od něj očekáváte.

Tato recenze byla napsána pro PlayStation 4 Pro verzi.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Journey to the Savage Planet: závěrečné hodnocení

Hodnocení 68 % GEM

Hlavní parametry: Hratelnost

65 %

 Audiovizuální zpracování

70 %

 Znovuhratelnost

60 %

Klady

• Zajímavý svět vybízející k průzkumu
• Velké množství tajemství a skrytých míst
• Zábavná kooperace, byť bez speciálního obsahu pro dva hráče
• Skvělá satira na vesmírnou kolonizaci a vymření lidstva

Zápory

• V režimu pro jednoho hráče velmi náročné souboje s bossy
• Velké rozdíly v obtížnosti
• Absence klasické mapy
• Postup hrou se v kooperaci uloží pouze hostiteli

---

Journey to the Savage Planet (PS4) – Verdikt:

Journey to the Savage Planet rozhodně není titul pro všechny. Ti z vás, kteří hledají klidnou a nenáročnou hratelnost plnou objevování a luštění prostorových hádanek, budou zprvu nadšeni, rychle vás ale překvapí poměrně náročné souboje s bossy, jež jsou výzvou i pro nadprůměrně zdatného hráče. Jasné doporučení od nás dostanete pouze v případě, že plánujete projít hru ve dvou v online kooperaci, která je zábavná a souboje s bossy jsou už jednodušší. Nečekejte však žádné speciální puzzly a hádanky vyžadující kooperaci.

Filip Němec

Hry byly mým nejlepším přítelem i milenkou již od dětství. O hrách jsem začal psát už na střední škole, čímž jsem vysedávání u herních strojů ospravedlňoval nejdříve před rodiči i přítelkyní a nyní před manželkou. V minulosti jsem ve formě textu i herních pořadů přispíval pro magazíny jako Games.cz, Eurogamer.cz či Zing.cz. V Alza Magazínu a GEMu mám na starosti herní konzole všeho druhu, videoobsah a z her pak zejména závody. V osobní rovině jsem navíc hlavním strůjcem vyostřených diskusí mezi konzolisty a PC Master Race, do které jsem se nenápadně také přidal, přestože moje herní srdce bije zejména pro pohodlné gaučové hraní.

HW nároky pro Journey to the Savage Planet PC

First-person akční adventura Journey to the Savage Planet vychází 28. ledna 2020 na PC – Epic Games Store, PS4 a Xbox One. O novinkách vás budeme informovat.

Journey to the Savage Planet – Oznámení

Journy to the Savage Planet – Oznámení

1. Typhoon Studios oznamují adventuru Journey to the Savage Planet
2. HW nároky pro Journey to the Savage Planet PC

Typhoon Studios oznamují adventuru Journey to the Savage Planet

• Oznámení: 13. 12. 2018 • Autor: Filip Němec

Když velikáni známých her odejdou z významného studia, znamená to, že si chtějí „své“ hry dělat po svém, anebo zatouží po něčem úplně jiném. V případě Typhoon Studios jde o druhý příklad, přestože členové studia stojí za hrami jako je Far Cry 4, Assassin's Creed 3 nebo Battlefield Vietnam, jejich novou hrou bude něco zcela odlišného. Tedy, ne úplně. Hlavním jmenovatelem všech zmíněných her je otevřený svět a i ten by adventura Journey to the Savage Planet měla nabídnout.

To už ale vlastně hádám, protože autoři o hře samotné téměř nic neřekli. Vzhledem k traileru je však logické, že dostaneme do vínku opravdu rozsáhlé prostředí, Journey to the Savage Planet totiž má být survival, ve kterém se vydáme do vesmíru. Jako člen společnosti Kindred Aerospace, která je mimochodem čtvrtou nejlepší mezihvězdnou společností na průzkum vesmíru, dostanete za úkol prozkoumat určitou planetu, zhodnotit vhodnost pro budoucí osídlení katalogizováním rostlin a živočichů a pravděpodobně celou misi i ve zdraví přežít.

Trochu to zní jako nudnější verze Stopařova průvodce galaxií a trošku se obávám toho, že ačkoli by taková mise ve skutečnosti byla úžasným dobrodružstvím, v rámci videoherní produkce nemusí jít o tak velkou zábavu. Nechme se ale (snad příjemně) překvapit. Se zakladateli studia z jádra Ubisoftu tvoří tým i velikáni, jež pracovali na hrách jako je Batman Arkham Origins, Tom Clancy’s Splinter Cell nebo Army of Two a to vždy na pozicích jako producent či kreativní ředitel. Nejde tak o žádné nováčky.