Konzole představují zvláštní formu počítače, který je z hlediska uživatele uzavřený a obvykle nedovoluje konzoli samotnou použít pro vývoj programů a her. Najdou se i výjimky, jako například starší verze Sony PlayStation 3, na kterou bylo možné v minulosti nainstalovat Linux a nebo moderní „hackerská“ konzole Ouya, kterou lze pomocí USB kabelu připojit k PC a s pomocí výrobcem dodávaného software vyvíjet hry i podomácku.

Výrobci velkých konzolí si ale tvrdě hlídají kvalitu her – v roce 1983 se propadl trh s videohrami mimo jiné i  kvůli záplavě nekvalitních her. Proto dnes nedovolují přístup k vývojovým nástrojům komukoliv, je o ně třeba žádat a podepsat smlouvy o mlčenlivosti, které zabraňují tomu, aby se důležité informace dostávaly ke konkurenci a nebo k pirátům.

Devkit pro Sony PS3 je mnohem větší než konzole určená pro hráče. Tvarem a velikostí se spíše podobá středně velkému počítači. 

Vývojáři používají specializovanou vývojářskou verzi konzole, tak zvaný devkit. Ten se připojuje pomocí počítačové sítě k PC, na kterých vývojáři vytváří kód, grafiku a zvuk. Devkit dovoluje sestavenou vývojovou verzi hry (build) spustit, testovat a pomocí vývojových nástrojů na PC hru zastavovat a zkoumat její detailní stav, což je důležité při hledání chyb.

Tato speciální forma konzole se po skončení vývoje her obvykle výrobci vrací zpět, protože hrozí její zneužití například piráty. Spolu s devkitem získají vývojáři i rozsáhlou programátorskou a vývojovou dokumentaci, jejíž tištěná podoba má často mnoho svazků. Zvláštností práce konzolového vývojáře je to, že před oficiálním uvedením konzole na trh obvykle pracuje v nehotovém prostředí, které výrobci konzole teprve dokončují. Proto první hry po uvedení konzole na trh bývají méně propracované, než pozdější tituly.

Na devkitu pro Nintendo Wii je přímo nalepené varování, že jde o důvěrné vlastnictví firmy Nintendo, které je zakázáno prodávat třetím osobám.

Další zvláštní verzí konzole je testkit. Zatímco devkit představuje velmi neobvyklou formu hardware, do které se rozpracované verze her nahrávají většinou přes síť, testkity jsou „už skoro finální konzole“, na kterých se testují „už skoro hotové hry“. Jejich hardware je téměř totožný s běžnou verzí konzole, testkity ale dovolují spouštět verze her bez ochrany. Velkou výhodou testkitů je jejich nižší cena oproti devkitům, takže herní vývojáři mají obvykle menší počet devkitů, na kterých se hra vyvíjí a vyšší počet testkitů, na kterých se hledají chyby ve hře a zkoumá se kvalita hry.

Testkity se zapůjčují i herním webům a časopisům, které tak mohou testovat hry, které ještě nebyly oficiálně vydány. Vzhledem ke schopnosti spouštět nechráněné verze her je tato verze atraktivní i pro piráty, takže podobně jako devkity i testkity jsou obvykle pouze zapůjčeny oproti smlouvě, zakazující jejich prodej třetím osobám.

Zákaznická verze konzole Sony PlayStation 2 vypadá vedle devkitu doslova jako drobeček.

Devkity i testkity podléhají důvěrnému režimu, musí se vracet výrobcům a proto se na sběratelských aukcích objevují jen velice vzácně. Výrobci konzolí navíc aukce monitorují a aukce devkitů a testklitů nechávají rušit. Je to dáno právě tím, že tyto verze konzolí mají velkou hodnotu pro hackery. Přesto se někdy tyto verze konzolí objeví a vydraží, i když stojí výrazně více, než běžné verze konzolí. Například typická cena testkitu pro Xbox 360 je kolem 500 USD, u devkitu cena stoupá až na 2000 USD za kus.

Vzácný pohled na srovnání běžné a testovací verze Sony PlayStation 2.