Herní konzole prošly podobně jako počítače radikálním vývojem. Jejich historie začíná v roce 1966 prototypem amerického vynálezce Ralpha Sanderse, jejich nástup přišel ale až o deset let později. Při konstrukci konzolí byla vždy na prvním místě cena. Počítač si v minulosti kupovali hlavně profesionálové, pro které byly vlastnosti počítače důležitější než jeho cena. Konzole byly naopak určeny pro domácnosti, kde je cena velmi podstatná.

Zásadním problémem byla přitom hlavně paměť, která byla v 70. letech mimořádně drahá. První konzole proto měly velmi málo paměti a programátoři museli vymyslet způsob, jak využít každý jeden byte. Velmi rozšířená a úspěšná konzole Atari 2600 měla pouze 128 bytů paměti RAM, do které se musel vejít celý stav hry. Bylo to tak málo, že konzole neměla žádnou videopaměť, programátor musel připravovat herní grafiku přímo za běhu.

Jinou zvláštností bylo to, že počet zobrazovaných barev se u konzole lišil podle typu televize, pro niž byla konzole určena: NTSC verze uměla zobrazit 128 barev, PAL jenom 104 a SECAM dokonce jen 8. Programování vyžadovalo velmi hluboké znalosti systému a perfektní časování. Pokud se to nepodařilo, výsledná hra dopadla špatně, jako například Pac Man, u kterého problikávali a mizeli nepřátelé.

Dalším podstatným omezením byly herní moduly s kapacitou maximálně 4 KB, což bylo opět dáno cenou pamětí. S postupem času se programátoři naučili obcházet limity konzole a dokonce i využívat její nedostatky. Stále vznikají i podomácku vyráběné (homebrew) hry, pro některé vývojáře tato velmi omezená platforma představuje svého druhu hlavolam a soutěží mezi sebou o to, kdo s omezenými prostředky vytvoří co nejsložitější hru.

Dnešní vývojáři řeší velmi podobné problémy. Konzole měly tradičně méně paměti než počítače a proto se pro ně musí upravovat grafika, aby se do paměti vešla. Často je třeba navrhnout hru přímo tak, aby si průběžně načítala (streamovala) herní obsah, který by se jinak do paměti nevešel. Rovněž výkon konzole je pevně daný a aby vývojáři mohli vytvářet stále lepší hry, musí její hardware s postupem času využívat stále lépe. Na rozdíl od PC se výkon konzolí zvyšuje skokově, generaci od generace. Sony například uvádí, že nová PlayStation 4 je 43x výkonnější, než byla PlayStation 3.
Mnohem větší nárůst výkonu uvidíme, když srovnáme výkon nejstarších konzolí s nejnovějšími: Jde o zvýšení výkonu v řádech milionů až desítek milionů!
| Atari 2600 | Sony Playstation 4 | Zlepšení vlastností | |
| Rok uvedení | 1977 | 2013 | |
| Procesor | MOS 6507 | Specifický AMD Jaguar + speciální procesor pro úlohy na pozadí | |
| Počet jader | 1 | 8 | |
| Kmitočet | 1,19 MHz | 1,6 GHz | |
| Výkon | 0,51 MIPS | 2900000 MFLOPS | 5,7 milionkrát |
| Velikost paměti RAM | 128 bytů | 8 GB | 67 milionkrát |
| Grafický čip | MOS 6532 (TIA) | Specifický Radeon GCN | |
| Grafický výkon | Specializovaná architektura | 1,84 TFLOPS | nelze srovnat |
| Rozlišení obrazu | 192x160 | 1920x1080 | |
| Maximální počet barev | 8 až 128 barev (podle verze) | 65 milionů | |
| Distribuční médium | Cartridge | Blu-ray BDROM | |
| Kapacita média | 4 KB | 50 GB | 13 milionkrát |