
(* 28. března 1914, Brno – 3. února 1997, Praha)
Bohumil Hrabal byl významným českým prozaikem, jehož tvorba spadá především do druhé poloviny 20. století. Za své knihy získal mnoho národních i mezinárodních prestižních ocenění. Jeho dílo je hojně překládáno do cizích jazyků, ale mělo také zásadní vliv na rozvoj české prózy.
Knihy se rovněž staly inspirací pro úspěšná filmová zpracování, vznikl tak například kultovní snímek Jiřího Menzela - Ostře sledované vlaky (1964), který získal Oscara za cizojazyčný film. Dále byl natočen film Skřivánci na niti (1969), Postřižiny (1976), Slavnosti sněženek (1978) či například tragikomedie Obsluhoval jsem anglického krále (2006).
Do literatury vstoupil jako básník koncem 30. let, postupně však přeorientoval svou tvorbu směrem k próze a zejména v 60. letech se stal jednou z nejvýraznějších osobností. Hrabalovy příběhy se vyznačují značnou různorodostí, experimenty a proměnlivostí. Ocitají se často na pomezí mezi realitou a imaginací, groteskou a skepsí. Hrabal často čerpal ze svého života a vyprávění strýce Pepina.
První realistickou prózou bez interpunkce se stala povídka Jarmilka, která byla napsaná už v roce 1952, ale vydání se dočkala až roku 1992. Hrabal debutoval rokem 1956 textem s názvem Hovory lidí, dále byl vydán povídkový soubor Perlička na dně (1963). Jednou jedinou větou napsal experimentální text Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964). Je rovněž autorem tragikomické novely zasazené do okupačního období – Ostře sledované vlaky (1965) a několika velmi ceněných vzpomínkových próz – Postřižiny (1976), Svatby v domě (1987), Slavnosti sněženek (1978).
Životní dráhu číšníka a hoteliéra zachytil v pikareskním románu Obsluhoval jsem anglického krále (1980). Příběh starého samotáře, dělníka ve sběrně papírů, vystihl v meditativní prózy Příliš hlučná samota (1980). Napsal také meditativní esejistickou novelu Něžný Barbar (1981) o přátelství bohémů Vladimíra Boudníka, spisovatele Bohumila Hrabala a filozofa Egona Bondyho.