Další humorný cestopis od autora knihy 40 dní pěšky do Jeruzaléma

Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí.

Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.

"Originální jako Zibura sám. Vkusně humorný, laskavě sarkastický. Tento cesto-lido-pis mě bavil a pobavil stejně jako jeho první kniha. I když je zde znát přirozený posun a větší spisovatelské sebevědomí, to hlavní - osobitý přístup, lidskost a vtip - si kniha ponechává."
 - hodnocení na databazeknih.cz

"Po přečtení první knihy jsem se modlila, ať se Ladislav co nejdříve vydá na další cestu. Naštěstí jsem nemusela čekat tak dlouho. Kniha je prostě fantastická, akorát se špatně čte přes slzy od smíchu."
 - hodnocení na databazeknih.cz