Zpověď válečníka

Uprostřed nelítostného světa stojí malý chlapec – Olaf Hangeron. Krutá zima, boje znepřátelených klanů. Olafa a jeho strýce spojuje pouze společný nepřítel. Že jsou příbuzní, je to nejbezvýznamnější. Strýc je jako z kamene – nejen jeho svaly, ale i jeho srdce. Servítky si rozhodně nebere před nikým, ani před Olafem, který ho začíná opravdu nenávidět. Jinou možnost, než jít s ním, však nemá. Ale takový je kraj, takové jsou podmínky.

Ocel, krev a smrt

Z Olafa je čtrnáctiletý chlapec. Přidal se ke skupině Vikingů, kteří se plaví na svém drakaru a okrádají jiné lodě. Olaf postupně dospívá a není divu, že se z něho za takových podmínek stává „něco“ ještě horšího, než byl kdysi jeho strýc. Krvavé dobrodružství na moři, plné smrti a utrpení, je příběh trochu odlišný od předchozí povídky. Na škodu to ovšem není.

Hangeron před zrcadlem

Krutá zima je vystřídána krutým vedrem. Společně s Olafem se ocitáme kdesi na jihu v pouštní oblasti. Povídka je daleko více „fantasy“ než předchozí. Vedle monstrózní postavy a umění boje se začínají v Olafovi probouzet zvláštní schopnosti. Jeho cestu také překříží žena, k níž si vybuduje vztah. Ač se většinou Olaf chová jako mladík, kterým je, v úzkých se promění v děsivé zabíjející monstrum, což ubíjí i jeho samotného. Podivné plány s ním má i jakýsi čaroděj…