Jak se počítače snažil učit západní svět – OBSAH

1. Peníze armády skončily v rukou kutilů
2. Drogy a počítače toho měly hodně společného
3. Velký boj i britské školství

Peníze armády skončily v rukou kutilů

Mikropočítačová revoluce se v Americe odehrála dříve než jinde. Do značné míry jí napomohly peníze americké agentury ARPA (Advanced Research Projects Agency), které v 60. letech proudily na americké univerzity – a místo toho, aby přinesly pokročilou umělou inteligenci a superpočítače, vedly k vzestupu hackerství a kutilské kultury, která mířila přesně opačným směrem – k mikropočítačům a digitálním hrám. A i když se mohlo zdát, že peníze ARPA byly zmařeny na zbytečnostech, nakonec se ukázalo, že to byla vedle založení ARPANETu, předchůdce dnešního internetu, možná ta úplně nejlepší investice.

Vzestup integrovaných obvodů a mikroprocesorů totiž způsobil průlom v miniaturizaci digitální techniky, která přinesla zpočátku kalkulačky a kompaktní tranzistorová rádia („tranzistorák“ se skutečně jmenuje podle toho, že se v něm používaly polovodičové tranzistory, které byly tak malé a úsporné, že rádio nově mohlo fungovat na běžné baterie).

Současně s tím začaly vznikat malé počítače na procesorech, které dělaly malé startupové firmy jako Fairchild anebo Intel, nabízely nové technologie začínajícím herním firmám jako Atari, ale i výrobcům kancelářského vybavení Commodore, a nakonec se díky malým programátorským týmům, jako Microsoft, k celé té věci přidali i konzervativní výrobci výpočetní techniky jako IBM. A mikropočítačová revoluce byla na světě!

Drogy a počítače toho měly hodně společného

Protože celé to hnutí v 70. letech vznikalo ze startupů, mělo výrazně hackerský charakter. Výrobci nového hardwaru rostli tak rychle, že brali doslova každého – a tak výrobní linky Atari smrděly trávou, protože bylo těžké sehnat někoho, kdo ji nekouřil. Herní automaty přitahovaly nejenom hráče, ale také ty, kteří si chtěli udělat vlastní hry – a vznikala homebrew scéna, tedy scéna domácích počítačů.

První seznamování se s výpočetní technikou bylo často velice živelné, talentovaní se to naučili sami a stali se z nich profesionálové v informačních technologiích dřív, než se jim dostalo formálního vzdělávání. Taková byla situace na celém Západě a částečně i ve světě, který náhlý vzestup mikropočítačů kompletně překvapil a nikdo nevěděl, jak se k tomu postavit.

S tím, jak se s IBM PC Model 5150 neboli úplně prvním „pécéčkem“ začínaly počítače dostávat do výroby, do kanceláří i do škol, vznikala potřeba zavést formální vyučování výpočetní techniky – a to jak v andragogickém slova smyslu, tedy ve snaze seznámit s výpočetní technikou starší zaměstnance, tak hlavně nezaspat ve vzdělávání mladší generace, což by znamenalo proti zbytku světa velkou nevýhodu.

Velký boj i britské školství

Na školách se ovšem objevil problém s tím, že učitelé byli na výuku informačních technologií často připraveni méně než jejich svěřenci. Na to asi nejkomplexněji reagovala britská vláda s jejich projektem národního školního počítače. Televize BBC zahájila celou sérii pořadů o počítačovém vzdělávání The Computer Programme (1982), Making the Most of the Micro (1983), Computers in Control (1983) a Micro Live (1985), které vysvětlovaly funkce a používání počítačů na počítači BBC Micro (1983), který vyhrál soutěž o národní školní počítač – a tak trochu způsobil zlou krev mezi britskými výrobci počítačů.

BBC Micro byl totiž počítač vyvinutý firmou Acorn Computers, který zaujal svou robustností a flexibilitou – a opravdu naštval počítačového vizionáře Cliva Sinclaira, který se pokoušel prosadit svůj počítač ZX Spectrum (1982). Sinclair se snažil o počítačové vzdělávání, svoje rané počítače Sinclair Mk 14 (1977) a ZX 80 (1980) nabízel i ve formě stavebnic, takže si každý mohl svůj vlastní počítač spájet. Sinclair vsadil na velmi nízkou cenu. Konstrukce jeho počítače byla velmi jednoduchá, a i rozšíření, jako komunikační síť ZX Net, se připojovala přes doplňkové rozhraní.

Počítač firmy Acorn byl dražší, ale robustněji postavený – a fakt, že soutěž vyhrál Acorn, vedl ke sporu, který je krásně zobrazen v britském filmu The Micro Men (2009). Je v něm i scéna, kde se při hádce nad pintou piva doslova poperou – ale prý se to opravdu stalo. To jenom ilustruje prestiž, kterou měla v té době počítačová výuka a výchova – alespoň pro ty, kteří ji opravdu chtěli dělat.

Éra národních školních počítačů sahala od začátku osmdesátých let do začátku devadesátých let, kde začalo být zcela jasné, že jako platforma zvítězily PC kompatibilní klony a jako operační systém Windows od Microsoftu. Pak už bylo jasné, že je třeba mládež i dospělé vyučovat na nich – a výukové počítače jiných typů to ponechalo na vedlejší koleji, převážně pro fanoušky a zájemce o elektroniku.

Mikropočítačová revoluce, podpořená penězi agentury ARPA a kutilskou kulturou, zásadně ovlivnila technologický i společenský vývoj. Od prvních domácích experimentů až po nasazení počítačů ve školách se tento proces stal symbolem neuvěřitelného růstu a inovací.