Elektronické výukové stavebnice za socialismu – OBSAH

1. Sověti pojali výuku počítačů jinak
2. Papírové stavebnice nahradily plastové
3. Dnes je nabídka stavebnic neporovnatelná s minulostí

Sověti pojali výuku počítačů jinak

Státy bývalého socialistického bloku si také uvědomovaly nástup automatizace a z toho plynoucí důsledky pro jejich průmysl a obranyschopnost – a tak soudruzi dospěli k názoru, že mládež je třeba učit elektrotechniku. Počítačové hry a konzole byly v neoblibě oficiálních úřadů (tento postoj ke hrám u nás přetrval až do přelomu tisíciletí), navíc s nimi byl problém v tom, že vyžadovaly integrované obvody, které byly velice nedostatkové.

Socialističtí metodici na to šli proto jinak – přes elektronické stavebnice, které vysvětlovaly základy elektrotechniky. To mělo v jejich očích dvě výhody: Mělo to vytvářet „kádry“, které budou elektroniku samy navrhovat – a potom to bylo výrobně levné a nepotřebovalo to žádné nedostatkové součástky jako mikroprocesory a paměti.

Základní stavebnici představoval Logitronik 01 „Experimenty v číslicové technice“, který se začal prodávat od roku 1982 za 145 Kčs. Tato stavebnice byla brána jako zcela základní pomůcka pro výuku logických obvodů (obvodů schopných realizovat logické funkce). Celé to bylo navržené velice levně. Stavebnice byla v podstatě papírová krabice, ve které byla další papírová deska, na které byly komponenty s pružinkami, které dovolovaly zachycení vodivých drátků bez pájení. Stavebnice kromě rezistorů a kondenzátorů obsahovala jednu klasickou diodu, dvě svítivé LED diody, tři spínače a jediný logický integrovaný obvod 7400, což byla čtyři logická hradla typu NAND (negative AND). 

K napájení stavebnice sloužily čtyři tužkové baterie, které se vkládaly do plastového boxu. Vzhledem k tomu, že se nikde nic nepájelo a celé to běželo na nízkém napětí, šlo o stavebnici vhodnou i pro mladší žáky – ovšem s tím, že jak varovala sama stavebnice, „LED diody se nesmí zapojovat bez odporu“, protože by se mohly spálit. Celé to bylo velmi didakticky pojaté, ke stavebnici byl dodáván i rozsáhlý návod vysvětlující, co to jsou logická hradla, a přinášející velké množství různých zapojení.

Vylepšenou formu představoval Logitronik 02, což byl vlastně Logitronik 01 s druhým integrovaným obvodem 7400. Přinášel navíc další díly, dva tranzistory, jeden fototranzistor a také telefonní sluchátko, takže dovoloval i generování zvuků. Dovoloval sestavovat trochu složitější obvody, ale zásadní vylepšení proti původnímu Logitroniku to nebylo. Jako hračka to bylo stále poměrně omezené zařízení, takže své uplatnění Logitroniky našly hlavně v zájmových kroužcích.

Papírové stavebnice nahradily plastové

Mimo levné a konstrukčně jednoduché stavebnice, které se objevovaly ve více variacích, vznikla poptávka ze škol na „něco solidnějšího“. Stavebnice z papíru ve školách moc dlouho nevydrží – a tak vznikl například Minilogik z produkce Komenia. Tato školní pomůcka z roku 1982 v podobě uzavíratelného kufru využívala jako základ konstrukce plast, obsazovala hodně senzorů a také jednoduchou řídicí logiku. Tam už vznikal problém s cenou, pro většinu domácností to byla „dost drahá hračka“.

Mimo jednoúčelové stavebnice začaly vznikat i pokročilé modely, jako například stavebnice Adam Elév z OPS Praha 5, která přinesla myšlenku využití nepájivého kontaktního pole. To je vnitřně propojená deska s otvory, která dovoluje zasunutí elektronických součástek a jejich rozchození bez pájení, což je cenné jak pro výuku, tak i pro prototypování elektronických obvodů. S podobnými stavebnicemi se setkáme i dnes – moderním dnešním analogem by dnes bylo Arduino. Adam Elév byla na svou dobu poměrně pokročilá stavebnice, problém byl ale v tom, že byla určena už pro poměrně pokročilé.

Dnes je nabídka stavebnic neporovnatelná s minulostí

Dnes máme hodně podobných elektronických stavebnic, ale zaměřují se na poměrně malou populaci budoucích elektrotechniků, takže se prodávají typicky v obchodech s elektrokomponentami (GM Electronic). I dnes můžeme najít jednoduché stavebnice, jako je série Voltík, které vyučují základy elektroniky velmi podobným způsobem, kterým to dělal Logitronik.

Určitý problém s tímto typem hraček je v tom, že ony vyloženě předpokládají, že dítě už má zájem o elektroniku a stavění zapojení ho baví, což tedy nebaví úplně každého. Je to velmi dobrý nástroj, jak začít s výukou elektrotechniky s tím, že se později přejde patrně na Arduino. Koho technika přímo nezajímá, toho patrně podobná stavebnice nezaujme.

i

Program Alza pro školy

Ať už jste škola, nebo jiná veřejná instituce, v Alze uděláme vše pro to, abychom vám vyšli vstříc.

Náš program je tu pro všechny vzdělávací instituce. Se skvělými cenami a rychlou dopravou vaše škola udělá výrazný krok kupředu. Navíc nabízíme velké množství produktů pro snazší vzdělávání. Máte zájem o nacenění poptávky? Napište nám na [email protected].

Proč vsadit na Alza pro školy?

• Zapůjčíme vám 3D tiskárnu i jiné technologie.
• Dvouletá záruka.
• Máme skvělé edukativní produkty jako VR, projektory, robotické stavebnice, notebooky s licencí a další.
• Naceníme všechny vaše poptávky, stačí napsat na [email protected].
• Připravíme naučné a progresivní workshopy.
• Vybavíme vaši PC učebnu na míru.
• Opíráme se o silná partnerství s Microsoft, Meet and Code, Corinth a dalšími.

Největším problémem východního bloku byl všeobecný nedostatek integrovaných obvodů a čipů, proto i dětské stavebnice pro výuku elektrotechniky byly velice jednoduché, mnohdy na papírovém základním korpusu. U pokročilejších stavebnic byl zase problém s cenou, kterou si tehdejší obyvatelstvo nemohlo snadno dovolit. Oproti dnešní době se jedná o něco nepředstavitelného.