Co život dal a vzal

Autorka ve volném pokračování slavného románu Vejce a já vypráví o třech důležitých etapách svého života – o období nezaměstnanosti, o době, kterou prožila jako pacientka plicního sanatoria, a konečně o obtížném údobí, kdy pečovala o dospívající dcery a snažila se o literární kariéru. Náměty čerpá výhradně z vlastního života a s ironickým nadhledem líčí, co ji v něm potkalo dobrého či zlého. Optimismem, bezprostředností, upřímností a vírou v člověka a jeho schopnosti překračují její romány běžné hranice jak humoristické, tak i ženské četby.

Betty MacDonaldová se narodila jako Anne Elizabeth Campbell Bardová v roce 1908 v rodině důlního inženýra. Jako devatenáctiletá se provdala za Roberta Eugena Hesketta a v následujících dvou letech se jim narodily dcery Anne „Anka“ a Joan „Janka“. Zkušenosti z prvního manželství, které trávila na slepičí farmě blízko Port Townsend ve státě Washington, zúročila spisovatelka v prvním ze svých autobiografických románů Vejce a já (1945).

V dalším období svého života se Betty MacDonaldová usadila v Seattlu o čemž se čtenáři mohou dočíst v románu Kdokoli může dělat cokoli (1950). V období 1937–1938, kdy onemocněla tuberkulózou, pobývala v plicním sanatoriu. Zážitky z tohoto krušného období naplno zužitkovala v románu Morová rána (1948). V roce 1942 se autorka provdala za Donalda C. MacDonalda (1910–1975) a spolu s dcerami přesídlili na ostrov Vashon v blízkosti Seattlu. Život na ostrově se všemi jeho specifiky autorka vylíčila v knize Dusím se ve vlastní šťávě (1955).