Nerudu zajímají tragické nebo groteskní osudy osob, které se mu vynořují z paměti. Život v Praze na Malé Straně v letech čtyřicátých předvádějí Povídky malostranské, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír). Autor je sestavil a prvně společně vydal v roce 1877. Náměty k povídkám čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená životem na Malé Straně.

Čtenářům v nich předkládá přesný obraz každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. století. Jeho postavy jsou vždy přesně a zevrubně vylíčeny a charakterizovány. Celistvost obrazu není dána jednotným dějem, dějovou zápletkou, ale vytváří se z tříště pozorování, situací, postav, lidských osudů. Jejich ústředním tématem je deziluze. Stěžejní roli v povídkách hrají nedorozumění, pomluvy a fámy.

Kontrast mezi vnějším dojmem a drsnou realitou podtrhuje autor svou polohou vypravěče jako důvěrného znalce prostředí a svědka událostí.