Sebevražda bohatého postaršího muže se brzy ukáže jako nepravděpodobná...

Vnímavý Policista neúnavně pátrá po skutečných důvodech té podivné smrti, jež ho dovedou k tajemnému domu pod Petřínem. Záhad a motivů přibývá stejně jako hodin strávených s mladou Vdovou. Hlavními postavami jsou ale tři, možná čtyři ženy, vzdělané, smělé a oddané vyšší spravedlnosti, podle níž oběť a viník ztrácejí svou původní dualitu.

A v echu doráží palčivá otázka: kolik nás ještě čeká násilí a válek, než všechno to neštěstí člověka konečně polidští? Autorčin groteskní román valící se jako láva však také promlouvá o potřebě doteků, neboť „těla nelžou a jejich paměť neklame“. A roli přímo tažnou mají v knize svobodné bytosti, pro něž je laskavost mocnější než zákony vládců — švitořivé vlaštovky.

***

"Autorka se vyhýbá prvoplánovému líčení násilí, přesto se román zarývá hluboko do kostí. Paralelně rozvíjí Policistův vztah, aby ukázala, že znásilnění nemá nic společného se sexem. Těžké téma. Po dočtení převládá v čtenáři touha autorce poděkovat – že se neuchýlila k něčemu jednoduššímu a vydržela až do konce, byť happyend se logicky nekoná."
Hodnocení MF Dnes: 80%

"Radka Denemarková ve své nejnovější knize opět dokázala, že patří k tomu nejvýraznějšímu, co může současná česká literatura nabídnout. A i když není Příspěvek k dějinám radosti právě jednoduchým čtením, těm, kteří mu dají šanci, se odvděčí velmi silným prožitkem."
Schefikuvblog

***

Radka Denemarková (*1968)

Vystudovala germanistiku a bohemistiku na FF UK, 1997 získala doktorát. Pracovala v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, též jako dramaturgyně v Divadle Na zábradlí. Od roku 2004 na volné noze. Publikovala monografii Evalda Schorma Sám sobě nepřítelem (1998), redigovala sborník Zlatá šedesátá (2000), je autorkou studie Ohlédnutí za Milenou Honzíkovou (in: Dopis zmizelému, 2003). V roce 2005 vyšla její prozaická prvotina A já pořád kdo to tluče, o rok později román Peníze od Hitlera (Magnesia Litera za nejlepší prózu roku). Polské vydání bylo nominováno na cenu Angelus (2009), za německé obdržela Usedomskou literární cenu (2011, laudatio Hellmuth Karasek) a Cenu Georga Dehia (2012, laudatio Andreas Kossert). Románová monografie Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla (2008) byla oceněna Magnesií Literou za nejlepší publicistickou knihu roku. V roce 2010 uvedlo Divadlo Na zábradlí její divadelní hru Spací vady (knižně 2012). Za překlad knihy Rozhoupaný dech (2010) od Herty Müllerové, nositelky Nobelovy ceny, získala Magnesii Literu za překlad roku. Dvojromán Kobold (2011) byl nominován na Cenu Josefa Škvoreckého. Její texty byly přeloženy do 17 jazyků. Žije v Praze s dcerou Ester a synem Janem.