Rukopis nalezený v Akkonu

Kniha brazilského spisovatele Paula Coelha je dalším dílem, v němž se fikce prodchnutá univerzálními hodnotami prolíná se skutečnými historickými událostmi.

Vychází z objevení akkonského rukopisu archeologem sirem Walterem Wilkinsonem v roce 1974 a děj přenáší čtenáře do okamžiku, kdy se Jeruzalém připravuje na útok křižáků – 14. července 1099. V tento nelehký okamžik, večer před útokem, svolává řecký učenec setkání lidí všech věkových skupin a různých vyznání. Neudílí jim však válečné rady, jak ubránit město, ale snaží se je podnítit, aby v nelehké situaci a tváří v tvář blížící se porážce pátrali po hodnotách a vědomostech, jichž nabyli v každodenním životě.

Autor se tak ve své první knize napsané poté, co se sám ocitl na prahu smrti a prodělal vážnou srdeční operaci, znovu zabývá otázkou, jaké hodnoty zůstávají, když vše bylo zničeno.

***

"(...) Příběh začíná 14. července 1099, což je chvíle předcházející dobytí Jeruzaléma a založení katolického království po první křižácké výpravě. Právě před okamžikem úvodní bitvy sejdou se lidé hodlající naslouchat řeckému učenci Koptovi a ptají se ho na věci nesouvisející s následující, jistě prohranou bitvou. Naopak, otázky souvisejí s věcmi trvalé duchovní hodnoty, jako jsou "pocit osamění", "láska" i "jak lze dohonit ztracené chvíle". (...) U onoho řeckého učence se ve chvíli předcházející zkáze (či zrození?) sejdou rabín, beduín (vyznávající islám) i křesťan a shodnou se, že si mají navzájem co říci. Lidé nemohou žít v nenávisti. Naopak, měli by se, myslíce na problémy osamění, lásky, nepřátel i přátel, snažit domluvit. V tom je Coelho člověk schopný oslovit celý svět."
Právo